František Vláčil

*19.2.1924 (Český Těšín, Československo) – †27.1.1999 (Praha, Československo), významný český filmový režisér a scenárista. Pocházel z důstojnické rodiny, vyrůstal v Českém Těšíně a ve Frýdku-Místku. Klíčový význam pro jeho další směřování mělo brněnské období (1936–1951), kdy se u něho začalo projevovat výtvarné nadání a všestranný zájem o umění. V Brně vystudoval na filozofické fakultě estetiku a dějiny umění, začal spolupracovat se skupinou kresleného a loutkového filmu brněnského Studia populárně vědeckých a naučných filmů, kde prošel téměř všemi funkcemi výrobního štábu, a poté působil jako režisér instruktážních a populárně vědeckých filmů. Těm se věnoval i jako zaměstnanec Československého armádního filmu v Praze (1952–1958), kde natočil téměř třicet snímků a kde se také setkal s příslušníky nastupující filmařské generace (režiséři Karel Kachyňa

a Zbyněk Brynych

, kameraman Jan Čuřík

aj.). Do hraného filmu vstoupil (aniž by prošel filmovou školou nebo fází asistenta) na přelomu 50. a 60. let již jako zaměstnanec Filmového studia Barrandov (do roku 1989) jako tvůrce s neobyčejně vyvinutou výtvarnou imaginací, usilující o výpověď založenou na vizuální metafoře a symbolice (samostatně debutoval v roce 1958 snímkem Skleněná oblaka). Jeho hluboký zájem o historii ho přivedl k historickému filmu, kterému filozofičností pohledu a snahou evokovat ducha doby vtiskl zcela novou podobu, odlišnou např. od historických obrazů Otakara Vávry

. Absolutním vrcholem tohoto směřování se stala velkolepá historická freska Marketa Lazarová, dílo do té doby v českém filmu nevídané, zrozené po zničujcí pětileté tvůrčí kalvárii a jednoznačně hodnocené jako nejlepší film v historii české kinematografie, díky němuž si Vláčil vydobyl výsadní postavení. Další výtečná díla (Údolí včel a Adelheid) se zrodila ze spolupráce se spisovatelem Vladimírem Körnerem

, jenž Vláčilův pohled rozšířil o historicky významný vztah mezi německým a českým živlem. Žel velkolepý rozlet jedinečného tvůrce přetrhla na přelomu 60. a 70. let nastupující komunistická normalizace, která mu znemožnila realizovat další velké projekty (např. historický film o Valdštejnovi

) a v první polovině 70. let ho odsunula na pole dokumentární tvorby. Svému hledačství a poetickému vidění zůstal věrný i ve svých posledních hraných filmech, natočených nikoliv z vlastního přesvědčení (poslední Mág vznikl v roce 1987), vrchol tvorby 60. let však již nikdy nepřekonal. Příležitostně se objevoval jako herec ve filmech jiných režisérů, spolupracoval také jako scenárista nebo v jiných funkcích (např. jako asistent produkce na filmu M. Formana

Amadeus). František Vláčil byl složitou a rozporuplnou osobností, zápasící po celý život s vnitřními sváry a pochybnostmi – jeho životním prokletím se stal alkohol, který mu podlomil zdraví a v posledním období zřejmě i tvůrčí schopnosti. Přesto se tento básník filmového obrazu zapsal do kulturních dějin jako jeden z největších českých filmařů a nedostižný vzor pro své následovníky. Již jako žijící klasik se stal objektem zájmu svých kolegů – Drahomíra Vihanová

o něm natočila dokument Hledání (1979), kameraman František Uldrich medailon V síti času (1990) a režisér Karel Smyczek

v rámci cyklu GENUS portrét Život režiséra Františka Vláčila (1995). Po listopadu 1989 se mu dostalo mnoha oficiálních poct – jako první tvůrce obdržel za dlouholetý přínos českému filmu Českého lva (1994), dále Cenu Vladislava Vančury (1997) a na MFF v Karlových Varech 1998 byl oceněn za celoživotní dílo. Byl také čestným prezidentem České filmové akademie.

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): krátkometrážní dokumentární, instruktážní nebo populárně naučné snímky Hospodaření s elektřinou (1950, námět a spol. na scénáři), Tepelná revoluce (1951), Nový průmysl (1952, spol. na námětu a scénáři), Vzpomínka (1954, + scénář), Dopis z fronty (1956), Střelecké závody v Pekingu (1956, spol. na režii a scénáři), filozofická imprese Skleněná oblaka (1958, + námět a scénář; Zvláštní diplom v kategorii experimentálních filmů na MFF v Benátkách), středometrážní povídka Pronásledování (1959, + spol. na scénáři; součást povídkového filmu Vstup zakázán), povídkový snímek Pět z milionu (1959, herec), filmová poéma a celovečerní hraný debut Holubice (1960, + scénář; snímek získal řadu mezinárodních festivalových ocenění, mj. na MFF v Benátkách 1960; hlavní roli nemocného chlapce v něm vytvořil budoucí režisér Karel Smyczek), historická balada z 18. století o střetu církevního tmářství s pokrokovými myšlenkami podle románu Alfréda Technika

Mlýn na ponorné řece s názvem Ďáblova past (1961, + spol. na scénáři), historické drama z dob husitského řádění Spanilá jízda (1963, herec), mistrovská historická freska z raného středověku podle románu Vladislava Vančury

Marketa Lazarová (1967, + spol. na scénáři), historické drama o zničující síle náboženského fanatismu podle námětu Vladimíra Körnera Údolí včel (1967, + spol. na scénáři), psychologické drama na téma soužití Čechů a Němců po druhé světové válce podle námětu Vladimíra Körnera

Adelheid (1969, + spol. na scénáři), krátkometrážní vyznání Praze Město v bílém (1972,+ scénář), dokument Karlovarské promenády (1973, + scénář), středometrážní poetický snímek Pověst o stříbrné jedli (1973, + spol. na námětu a scénáři), dokument o pražských památkách Praha secesní (1974, + scénář; Hlavní cena na filmovém festivalu v Paříži), středometrážní poetický snímek Sirius (1975), psychologický portrét stárnoucího lékaře na motivy románu Bohumila Říhy

Doktor Meluzín s názvem Dým bramborové natě (1976, + spol. na scénáři), poválečné drama Stíny horkého léta (1977; mj. Velká cena na MFF v Karlových Varech), životopisný portrét Antonína Dvořáka

podle scénáře Zdeňka Mahlera

Koncert na konci léta (1979), drama na téma zápasu člověka s alkoholem Hadí jed (1981, + spol. na scénáři), baladický příběh podle předlohy Ladislava Fukse

Pasáček z doliny (1983), hrabalovská komedie Slavnosti sněženek (1983, herec), drama na motivy stejnojmenného románu Josefa Čapka

Stín kapradiny (1984, + spol. na scénáři), televizní drama podle povídky L. N. Tolstého

Albert (1985), úspěšná komedie Vesničko má středisková (1985, herec), historické drama o osudech Karla Hynka Máchy

Mág (1987), dokumentární portrét malíře Jana Baucha

Pražský Odysseus (1989, + námět a scénář).