avantgarda

Umění

[Francouzština], původně vojenský předvoj, přeneseně skupina osob, směr bojující za nové, pokrokové myšlenky, průkopníci. Umělecká etapa moderní tvorby v první třetině 20. století. Avantgarda literární má v evropských literaturách někde podobu opožděného expresionismu a futurismu (Maďarsko, Bulharsko, Jugoslávie, Polsko, Německo) a později surrealismu (Francie, ČR, Jugoslávie). Česká meziválečná avantgarda literární se rozvíjela ve třech stupních: proletářské umění (J. Wolker, S. K. Neumann), poetismus (V. Nezval, K. Teige, J. Seifert, V. Vančura) a surrealismus (V. Nezval, K. Biebl, K. Teige). Avantgarda divadelní prodělávala obdobný vývoj jako avantgarda literární a rozvíjela se zejména v Rusku, ČR, Německu. Ruská divadelní avantgarda vycházela z podnětů ruské moderny, zejména symbolismu, expresionismu a futurismu. Vyznačovala se snahou získat pro divadlo nové obecenstvo a obnovit kontakt jeviště s hledištěm. Hlavní představitelé: V. E. Mejerchold, A. J. Tairov, B. Vachtangov, A. D. Dikij, začínající N. P. Ochlopkov, A. Š. Kurbas, K. A. Mardžanišvili aj. Různé koncepce spojoval antiiluzionistický program, požadavky na vůdčí postavení režiséra, na profesionální mistrovství a ideovou funkci divadla. Česká divadelní avantgarda prošla stadiem proletářským a poetistickým. Proletářské divadlo se uplatnilo jednak v Dědrasboru (Dělnický dramatický sbor, J. Honzl, J. Zora), jednak v Revoluční scéně (E. A. Longen) a v Socialistické scéně (A. Dvořák, A. Kroha). Ruská divadelní avantgarda ovlivnila zejména České studio (založeno roku 1924, vedoucí V. Gamza) a v druhé polovině 20. let agitační revoluční scénu Modrá blůza. Poetistickou etapu představuje raná fáze Osvobozeného divadlo (J. Frejka, J. Honzl, E. F. Burian). Avantgarda výtvarná se rozvíjela zvláště ve 20. letech 20. století, nejplodněji v Rusku, zejména v rozvětvené produkci konstruktivismu, obdobné vnitřní vazby měla činnost Bauhausu a Devětsilu, v němž byla svými konstruktivistickými a objektivizujícími sklony doplňkem k asociativním, spíše subjektivizujícím tendencím avantgarda literární (poetismus). Avantgarda filmová, název poměrně krátkého období filmové tvorby druhé polovině 20. let 20. století Autoři avantgardy filmové radikálně popírali tehdejší konvence komerční filmové tvorby a objevným užíváním filmovací techniky zpodobovali realitu často až v groteskním a fantaskním zkreslení. Tvořili pod vlivem avantgardy literární a výtvarné. Avantgarda filmová vznikla především v Rusku, ve Francii (L. Delluc, R. Clair, J. Epstein, A. Gance), ale i ve Velké Británii (P. Rotha), v Německu (W. Ruttmann). Ruská avantgarda filmová s bojovou formou (D. Vertov, L. V. Kulešov, S. M. Ejzenštejn, A. P. Dovženko, V. I. Pudovkin), ovlivnila vývoj celé světové kinematografie. Specifikou českého filmu 20. let byly literární scénáře k avantgardním filmům, jež však nikdy nebyly realizovány. Psali je: V. Nezval, K. Teige, J. Seifert, Č. Jeřábek, J. Mahen, F. Halas, V. Vančura. Česká filmová avantgarda 30. let byla reprezentována A. Hackenschmiedem, J. Lehovcem, O. Vávrou, J. Kučerou a F. Pilátem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 12. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexandr Jakovlevič Tairov, Arthur Adamov, Bauhaus, Bloomsbury Group, Bubnovyj valet, Czeslaw Milosz, Guillaume Apollinaire, Jan Werich, Jarmila Horáková, Jaromír Funke, Jean Renoir, Jindřich Honzl, Jiří Frejka, Karel Teige, Kazimierz Braun, Louis Delluc, Milan Knížák, Otto Rádl, René Clair, Václav Pekárek, Vsevolod Emiljevič Mejerchold, Walter Ruttmann, Yoko Ono.