Jiří Menzel

[Mencl], *23.2.1938 (Praha) – †5.9.2020 (Praha), český filmový a divadelní režisér, scenárista a herec. Pocházel z dvojčat (druhým byla sestra Hana), jeho otec Josef Menzel byl známým publicistou, spisovatelem a dramaturgem animovaného filmu. V roce 1963 absolvoval v ročníku Otakara Vávry

(a dalších začínajících tvůrců české nové vlny) režii na FAMU snímkem Umřel nám pan Foerster. Jeho start v české kinematografii byl oslňující, neboť již za svůj celovečerní debut Ostře sledované vlaky získal Oscara. Po natočení tragikomedie Skřivánci na niti, která se již nedostala do kin a rovnou putovala do trezoru, i kvůli svým postojům k sovětské okupaci, však nemohl pět let točit a k tvorbě podle vlastních představ se mohl vrátit v podstatě až v roce 1980. V tomto období se věnoval především divadelní režii (zejména v Činoherním klubu

, v Semaforu

a v Disku

, pohostinsky režíroval i v zahraničí). Během své kariéry hrál nejen ve svých filmech, ale i ve filmech svých kolegů a zahraničních režisérů, v nichž vytvořil řadu epizodních i výrazných rolí (mj. účinkoval v několika maďarských snímcích). Na domácí půdě se stal specialistou na adaptace literárních předloh českých autorů, především Bohumila Hrabala

a Vladislava Vančury

, a tvůrcem intelektuálního typu s nezaměnitelným režijním rukopisem, smyslem pro inteligentní a hřejivý humor i osobitým hereckým projevem. Velký podíl na jeho filmech měl Jaromír Šofr, který se stal jeho dvorním kameramanem. Je paradoxní, že po roce 1990 se prosazoval obtížně a v podstatě již nedosáhl úspěchů z 60. a 80. let. Po třináctileté pauze a po řadě sporů ohledně autorských práv se v roce 2006 vrátil k filmové režii adaptací knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, která se stala jedním z nejdražších filmů v historii české kinematografie. Jiří Menzel si během své umělecké dráhy získal úctyhodné mezinárodní renomé – od roku 1987 je členem Academy of Motion Picture Arts and Sciences v Los Angeles, v roce 1990 mu byla na MFF v San Francisku udělena Cena Akiry Kurosawy za dosavadní životní dílo, v roce 1991 mu vláda Francie udělila znak důstojníka Řádu umění a literatury. Je též zakládajícím členem European Cinema Society (1988), která každoročně udílí Evropskou filmovou cenu Felix. Počátkem 90. let působil jako vedoucí katedry režie na pražské FAMU. V roce 2004 se vzdal svého dosavadního staromládeneckého života a oženil se s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou.

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): absolventský snímek Umřel nám pan Foerster (1963), společenské drama Obžalovaný (1963, herec), muzikál Kdyby tisíc klarinetů (1964, herec), povídka Smrt pana Baltazara z povídkového hrabalovského snímku Perličky na dně (1965,+ herec), povídka Zločin v dívčí škole (1965, + spol. na scénáři) ve stejnojmenném filmu podle detektivních povídek Josefa Škvoreckého

, mistrovská adaptace novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky (1966, + spol. na scénáři, herec; Oscar za nejlepší zahraniční film, Velká cena na MFF v Mannheimu aj.), drama podle Arnošta Lustiga

Dita Saxová (1967, herec), zdařilá adaptace novely Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967, + spol. na scénáři, herec; mj. Velká cena na MFF v Karlových Varech), hororová tragikomedie podle novely Ladislava Fukse

Spalovač mrtvol (1968, herec), sarkastická komedie s detektivní zápletkou a se zpěvy podle námětu Josefa Škvoreckého Zločin v šantánu (1968, + spol. na scénáři, herec), „trezorová“ smutná komedie podle povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet s názvem Skřivánci na niti (1969, + spol. na scénáři, herec; Zlatý medvěd na MFF v Berlíně 1990), tragikomedie Jiřího Suchého

Nevěsta (1970, herec), hudební komedie 30 panen a Pythagoras (1973, herec), příběh mladíka, vracejícího se z vojny do civilu, Kdo hledá zlaté dno (1974, + spol. na scénáři), zdařilá venkovská komedie podle scénáře Ladislava Smoljaka

a Zdeňka Svěráka

Na samotě u lesa (1976; Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu aj.), komedie Věry Chytilové

Hra o jablko (1977, herec), snímek o počátcích české kinematografie Báječní muži s klikou (1978, + spol. na scénáři, herec), další mimořádně úspěšná hrabalovská adaptace Postřižiny (1980, + spol. na scénáři; Zvláštní čestné uznání na MFF v Benátkách), komedie Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982, herec), sci-fi horor Upír z Feratu (1982, herec), lyrická komedie podle stejnojmenné knihy B. Hrabala Slavnosti sněženek (1983, + spol. na scénáři), mimořádně úspěšná komedie Vesničko má středisková (1985; mj. nominace na Oscara a Zvláštní cena poroty na MFF v Montrealu), v (tehdejší) západoněmecké produkci natočená nenáročná kriminální komedie Čokoládoví čmuchalové (1985), prášilovská komedie podle stejnojmenného románu Vladislava Vančury Konec starých časů (1989, + spol. na scénáři; Cena za režii na MFF v Montrealu a na MFF v Las Vegas), televizní záznam představení Činoherního klubu Audience (1990), adaptace stejnojmenné hry Václava Havla

Žebrácká opera (1991, + scénář), hořká komedie o dobromyslném vojákovi podle stejnojmenné novely Vladimira Vojnoviče Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), tragikomedie podle novely B. Hrabala Příliš hlučná samota (1995, herec), tragikomedie Všichni moji blízcí (1999, herec), koprodukční adaptace románu Vladislava Vančury Útěk do Budína (2002, herec; adaptace má též podobu pětidílného televizního seriálu), střihová mozaika o Rudolfu Hrušínském Okamžik z koprodukčního povídkového filmu Dalších deset minut II (2002, + scénář), výpravná adaptace slavné knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále (2006), prostopášná komedie o vášni k životu, hudbě a k ženám Donšajni (2013).