Søren Kierkegaard

Literatura / Biografie / Náboženství / Filozofie

[Kjerkegór], *5.5.1813 – †11.11.1855, dánský teolog, filozof a spisovatel, předchůdce existencialismu a tzv. dialektické teologie. Jeho myšlení je prvním vyhraněným teoretickým výrazem krize filozofie a náboženství v polovině 19. století. S německou romantikou sdílí zjitřený pocit subjektivity. Sokratovskou ironii, o níž napsal svou magisterskou disertaci, interpretoval v duchu protestantismu. Především však reprezentuje protiracionalistickou reakci na hegelovskou filozofii. Jeho hlavní problém je, jak se může konkrétní člověk ve své konečnosti prosadit proti „totalitním“ nárokům logicky zkonstruovaného světa, proti společenské nivelaci a formalisticky zplaněné víře oficiálního křesťanství. Hegela kritizoval jako vrchol filozofie, která zbytněním obecného, lidstva, lidu, státu vylučuje ontologický význam osobnostního principu. Proti tomu staví „subjektivní pravdu“, „individuální existenci“, „kvalitativní dialektiku“ jako prostředky zachování osobního poměru jedince k bohu. Na cestě k bohu prochází člověk podle Kierkegaarda třemi stupni: v estetickém stadiu se oddává smyslově emocionálním slastem, ale zříká se své „autentické existence“, což vede k rozčarování; v etickém stadiu poznává a volí sám sebe a hledá harmonii se společností; v nejvyšším náboženském stadiu, k němuž dospívá pro radikální protiklad božského a lidského světa jen „skokem“, nalézá své pravé bytí v náboženském smyslu existence. Kierkegaard svým způsobem obnovil patristickou zásadu credo, quia absurdum: víra začíná tam, kde myšlení končí. Trval na radikální paradoxnosti víry a vysmívá se pokusům hegelovské filozofie nebo liberální protestantské teologie víru racionalizovat. Vědecký způsob filozofii odmítá, zavádí do ní kategorie strachu, zklamání, odhodlanosti ap. a vytváří myšlenkové struktury, které se do té doby v evropské filozofii nevyskytovaly. Kierkegaard se dostal do ostrých konfliktů s dánskou církví a státem. Jeho filozofie byla za jeho života a delší dobu po jeho smrti téměř neznámá. Ve 20. století se však ke Kierkegaardovu myšlení vrátila protestantská „dialektická teologie“ a od 20. let 20. století existencialismus. Způsob Kierkegaardova filozofování se stal vzorem pro iracionalistické směry pozdějších filozofií.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: absurdita, Alfred Andersch, činnost, dialog, existence, existencialismus, filozofie, iracionalismus, Karl Jaspers, Miguel de Unamuno y Jugo, nihilismus, ordre du coeur, Sokrates, strach, tragické, úzkost, Walter Schulz, zprostředkování.