nihilismus

[Nyhilizmus, latina], obecně negativní vztah k všeobecně přijímaným hodnotám, ideálům, morálním normám, kultuře a podobně. Obsah a význam nihilismu se nejen v různých obdobích a směrech měnily, ale byly někdy přímo protikladné. Termín zavedl německý filozof F. H. Jacobi

; nazýval filozofií nihilismu popírání reality vnějšího světa. Filozofii nihilismu nejvyhraněněji vyjádřil již řecký filozof Gorgiás z Leontín

: 1. nic není; 2. je-li něco, nemůžeme to poznat; 3. je-li to možno poznat, nelze to sdělit; pravděpodobně šlo o vtipnou slovní hříčku obratného sofisty. Někdy popírání daného stavu mířilo k vyzdvihování jiných, vyšších hodnot; tak rousseauovské

popírání dosavadní kultury bylo provázeno apelem k obnově přirozeného způsobu života a morálky. V ruské kultuře 2. polovině 19. století byli jako nihilisté označováni představitelé radikálního raznočinství, kteří odmítali zastaralé společenské pořádky nevolnického Ruska. V západoevropské kultuře F. Nietzsche

chápal pod nihilismem poznání iluzornosti a vratkostí tradičních ideálů společnosti. Naproti tomu S. Kierkegaard

spatřoval zdroj nihilismu v krizi křesťanství a šíření „estetického životního pocitu“. M. Heidegger

považoval nihilismus za vedoucí směr ve vývoji Západu od Platóna

až do současnosti, jehož další rozvíjení může skončit jen světovou katastrofou. Ve francouzském existencialismu znamenal nihilismus projev absurdity lidské existence (například u A. Camuse

).