absurdita

Filozofie

[Latina], charakteristika vnitřní spornosti, inkonzistence, to, co odporuje logickým zákonům. Proto redukce ad absurdum znamená odhalení logické spornosti nějakého tvrzení či pojmu a tím jeho vyvrácení, též postup, při němž platnost teze se dokazuje zřejmou nesprávností jejího protikladu. V idealistické filozofii byla absurdita povýšena na filozofickou kategorii S. Kierkegaardem, který vychází zejména z paradoxu spojení věčného (božského) a historického (časového). Absurdita má být atributem lidského bytí ve světě. V existencialismu se zejména A. Camus (Mýtus o Sisyfovi) pokouší vyvodit pocit absurdity ze srážky člověka se světem, absurdita vyplývá z konfrontace iracionality světa s lidskou touhou po jasnosti. Člověk se dotazuje a svět protismyslně mlčí, člověk je ovládán chodem věcí zdánlivě ovlivnitelných, které ale přesto probíhají na něm nezávisle.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 12. 2023
Autor: -red-