Skupina evropských národů, jejichž jazyky náleží k slovanské větvi indoevropské jazykové skupiny.
Etnogeneze Slovanů začala snad již ve 2. nebo na začátku 1. tisíciletí př.n.l. nejspíše v oblasti mezi Vislou a Dněprem (Praslované). První bezpečné historické zprávy o Slovanech jsou až ze 6. století n.l. V tomto a v následujícím století vyvrcholila jejich expanze, při níž osídlili střední Evropu (až po Polabí a Pomohaní), značnou část Balkánu a ve východní Evropě pronikali na území obydlená Balty a Ugrofiny.
Rozšířením Slovanů na velkém území postupně zanikala jejich někdejší jazyková jednota a další vývoj probíhal odlišně podle místních podmínek. V nových sídlech se vnitřním vývojem i vlivem podnětů z někdejšího římského prostředí i od sousedních etnik urychlil vývoj společenský i kulturní. Po zformování nejstarších slovanských kmenových svazů (Antové,
Sámova říše) vznikaly v důsledku dalšího vývoje od 9. století první slovanské státy (Bulharsko,
Velkomoravská říše, Polsko, přemyslovský stát, Kyjevská Rus), které se významně podílely na evropských dějinách.
Dnešní Slované se z jazykového hlediska dělí na východní (Bělorusové, Rusové, Ukrajinci), západní (Češi, Slováci, Poláci, Lužičtí Srbové) a jižní (Slovinci, Chorvati, Srbové, Bulhaři a Makedonci).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
24. 1. 2006
Autor: -red-
Odkazující hesla:
Antové, aquilejský patriarchát, Asparuch, Baltové, Bělorusové, Bukovina, Bulhaři, Celje, Černá Hora, černjachovská kultura, Česká republika, české výtvarné umění, Dákové, Dobrudža, esovitá záušnice, Holasici, Horní Falc, Kraňsko, Moldavsko, Panonie, polabsko-pobaltští Slované, Polsko, Pomořané, Prusové, Ptuj, původ vína, rumunské výtvarné umění, Rusko, Sedmihradsko, slavistika, Slezsko, slovanská archeologie, Slovinsko, Stodorané, Stribog, Svantovít, Trákové, Valašsko, velkomoravské výtvarné umění, velkorodina.
