Přemyslovci

Panovníci českých zemí / Šlechta

Česká knížecí a královská dynastie, úzce spjatá s počátky českého státu. Podle rodové přemyslovské pověsti, která představovala státní ideologii českého knížectví v raně feudálním období, byli zakladateli rodu Přemysl Oráč a Libuše. Kolem roku 868 se stal knížetem kmene Čechů první historicky doložený Přemyslovec Bořivoj I., od roku 874 nebo 875 manžel Ludmily, dcery knížete Pšovanů. V letech 882 až 884 se Přemyslovci podřídili Velkomoravské říši, Bořivoj I. přijal od Metoděje křest, založil Pražský hrad a rozšířil jako exponent Velké Moravy svou moc v Čechách. Před lety 890 až 894 vládl v Čechách velkomoravský Svatopluk, v roce 895 získali opět vládu Přemyslovci (Spytihněv I.). V 10. století upevnili Přemyslovci své bezprostřední panství v Čechách (Václav I., Boleslav I., Boleslav II.) a za pomoci velké státní družiny ovládli větší část území bývalé Velkomoravské říše (Krakovsko, Slovensko, Moravu). Na přelomu 10. a 11. století dobyli většinu tohoto území polští Piastovci, ale Přemyslovci si udržeti vládu v Čechách (s výjimkou let 1002–1003). Za Oldřicha a Břetislava I. se upevnila panovnická moc a došlo k pokusu o novou expanzi východním a severovýchodním směrem (dočasné ovládnutí Pováží a Slezska). Trvalým ziskem pro Přemyslovce byla Morava, která od té doby spolu s Lechami tvořila základ českého státu. Přemyslovský stát se vyznačoval vysokým stupněm centralizace státní moci a přes existenci různých údělů pro členy dynastie a boje o trůn si udržel územní celistvost. Podle středověké ideologie českého státu (v 11. až začátkem 13. století) byl ideálním vládcem státu Václav, jehož legitimní moc byla předávána nastolovacím rituálem na Pražském hradě zvoleným panovníkům. Nastolený český vládce byl dodatečně potvrzen od římskoněmeckého císaře (tzv. udělení v léno, které mělo zcela symbolický charakter, i když někdy umožňovalo císařům podpořit některého z kandidátů). Výsady českých panovníků byly rozšířeny roku 1212 Zlatou bulou sicilskou . Za Vratislava II., Vladislava II. a od roku 1198 za Přemysla I. Otakara byli vládnoucí Přemyslovci českými králi. Nástupnictví na trůn se zprvu řídilo zásadou seniorátu (od Břetislava I.), po pokusech ve 12. století se v 1. polovině 13. století prosadila zásada primogenitury. Za Přemysla I. Otakara, Václava I., Přemysla II. Otakara a Václava II. se český stát proměnil na vrcholně feudální monarchii. Přemyslovci vládli v letech 1246–1247 (Vladislav) a 1251–1276 (Přemysl II. Otakar) v Rakousku, 1301–1305 (Václav III. jako Ladislav V.) v Uhrách a 1300–1306 (Václav II. a Václav III.) v Polsku. Vymřeli po meči v roce 1306 Václavem III., česká šlechta uznala za dědičky koruny dcery Václava II., zejména neprovdanou Elišku Přemyslovnu, s níž přešlo přemyslovské dědictví na Lucemburky. Vedlejší větev Přemyslovců vládla na Opavsku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 12. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Babenberkové, babenberské dědictví, Češi, Česká republika, Děpoltici, Dolní Rakousy, dvorský soud, Jindřich Korutanský, Jindřich z Lipé, Moravané, Petr Parléř, Praha, Pšované, Rudolf I. z rodu Habsburků, Ruthardové, Slavník, Slavníkovci, Soběslav II., stříbro, Štýrsko, svatý Vojtěch, Tobiáš z Bechyně, Václav II., Václav III., vídeňský mír, Vladimír Olomoucký, Vladivoj, Vnislav, Vojen, Vršovci, zakladatelská práva.