svatý Vojtěch

*kolem 957 – †23.4.997, Vojtěch Slavníkovec, od roku 982 pražský biskup, syn Slavníka

. Určen k církevní dráze, podporován arcibiskupem Adalbertem Magdeburským

(od něho obdržel při biřmování jméno Adalbert). Vzdělání získal v Čechách (Radla) a v letech 972–981 v Magdeburku. 19.2.982 byl zvolen v Levém Hradci za účasti Boleslava II.

druhým pražským biskupem. Roku 983 obdržel ve Veroně investituru od císaře Oty II.

V Itálii se zároveň seznámil s představiteli reformního clunyjského hnutí

, které chtěl podporovat i při upevňování křesťanství a církevní organizace v českém státě. Vystupoval proti obchodu s křesťanskými otroky, proti kněžským manželstvím a pohanským přežitkům. Jeho působení bylo komplikováno počínající krizí raně feudálního českého státu, která se projevovala i rostoucí rivalitou mezi Přemyslovci

a Slavníkovci

. Roku 988 byl nucen opustit zemi. Spolu s Radimem

odešel do Itálie, kde vstoupil do kláštera v Monte Cassinu, později do reformního řeckého kláštera ve Valle Luca a s podporou papeže složil 17.4.990 slib v nejvýznamnějším římském reformním klášteře na Aventinu. Na žádost českého knížete se roku 992 rozhodl vrátit do Čech. Na zpáteční cestě navštívil Cáchy, kde se účastnil církevní synody a jednal s Otou III.

Do Čech přivedl skupinu italských mnichů v čele s Anastasiem

k založení prvního mužského kláštera v Čechách (993 klášter v Břevně). Za druhého Vojtěchova působení v biskupském úřadě se vyhrotily jeho spory s českými předáky a roku 994 opět odešel z Čech, roku 995 byli Slavníkovci v Čechách vyvražděni. V letech 995–996 žil na Aventinu, kde se setkal s Otou III. v době jeho císařské korunovace. Roku 996 odešel k Boleslavu I. Chrabrému

. Připravoval misii k Luticům

, byl však zabit za misijní cesty k Prusům. Již brzy po smrti byl pokládán Otou III. a reformními církevními kruhy za světce. Boleslav I. Chrabrý vykoupil jeho tělo od Prusů a pohřbil je v Hnězdně, jež se stalo se souhlasem Oty III. sídlem arcibiskupství. Kolem roku 1000 byly založeny kostely svatého Vojtěcha v Cáchách a v Římě na Aventinu. Vojtěchovi spolupracovníci Radim, Radla a Anastasius se uplatnili při vytváření církevní organizace v Polsku a v Uhrách (podle tradice Vojtěch Salvníkovec pokřtil kolem roku 994 budoucího prvního uherského krále Štěpána I.

). Roku 1039 se ostatků Vojtěcha Slavníka zmocnil za svého vpádu do Polska Břetislav I.

a přenesl je do Svatovítské katedrály v Praze (snaha o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství). Svatý Vojtěch byl od 11. století pokládán za druhého (po svatém Václavovi) patrona Čech a stal se hlavním patronem polské katolické církve. Za svého působení v Čechách podporoval Vojtěch Slavníkovec rozvoj domácího latinského písemnictví a respektoval zřejmě i staroslověnskou kulturní tradici. Byl pokládán za autora nejstarších českých a polských písní (Hospodine, pomiluj ny, Bogurodzica). Již od počátku 11. století se rozvíjela vojtěšská hagiografie

(Německo, Itálie, později Čechy).