Sasko

Německy Sachsen – původně Míšeňsko, markrabství

v držbě Wettinů

, kteří při rozšiřování svého panství získali v roce 1423 Wittenbersko s titulem saských vévodů

a kurfiřtů

(uděleny Zikmundem Lucemburským

). Od doby Mořice Saského

se Míšeňsko již trvale nazývalo Sasko (kurfiřtské Sasko – Kursachsen), zahrnovalo kompaktní a hospodářsky rozvinuté území s městy Drážďany, Míšeň, Lipsko, Chemnitz. Ostatní větve Wettinů (v Durynsku) užívaly jen rodový titul saských vévodů (Sasko-Coburg a Gotha

, Sasko-Výmarsko

). Sasko bylo pokládáno za vedoucí zemi luterské reformace

. Nebylo členem Protestantské unie, za neutralitu v době českého stavovského povstání dostalo od Habsburků Lužici (zástavy v letech 1620 a 1624, definitivně 1635 a 1648). Za třicetileté války

1631–1635 Sasko spojencem Švédů. V letech 1697–1706 a 1733–1763 byli saští kurfiřti zároveň králi Polska. Za Augusta II. Silného

vrchol kulturního a hospodářského rozkvětu Saska (výstavba Zwingeru

v Drážďanech

pro dvorské slavnosti, založena porcelánka v Míšni). V roce 1706 bylo Sasko poraženo Švédy (alstranstádtský mír). Za napoleonských válek

získali saští kurfiřti roku 1806 královský titul a v letech 1807–1812 spravovali Varšavské knížectví. Na vídeňském kongresu

v letech1814–1815 ztratilo Sasko ve prospěch Pruska Dolní Lužici

a Wittenbersko. V rakousko-pruské válce spojenec Rakouska, roku 1867 donuceno vstoupit do Severoněmeckého spolku (od roku 1871 součást Německa). Za listopadové revoluci roku 1918 byli Wettinové donuceni k abdikaci, Sasko tvořilo „svobodný stát“ v rámci výmarské republiky

. Po 2. světové válce země Sasko.