Welfové

Šlechta

Německý feudální rod, na konci 8. století hrabata v Bavorsku a vévodové ve Švábsku, v 9. století spřízněni s Karlovci (císařovna Judita Welfská), v 10. až 11. století králové v Burgundsku (nejvýznamnější byl Rudolf II., vymřeli Rudolfem III.) Rod pokračoval sňatkem italského knížete Azza II. (11. století) s dědičkou bavorských Welfů. Jejich potomci získali roku 1070 vévodství bavorské, za Jindřicha Pyšného Sasko a bojovali se Štaufy o římskoněmeckou korunu. Zápas obou rodů byl dočasně přerušen po nástupu Fridricha I. Barbarossy, jenž byl s Welfy spřízněn. Udělil jim vedle německých držav Toskánsko, Spoletsko a dal Jindřichu Lvovi území dobytá na Pobaltských Slovanech s právem zakládat zde biskupství. V roce 1175 vyvolal Jindřich Lev nový boj se Štaufy, v němž v letech 1180 až 1181 ztratili Welfové všechna říšská léna. V zájmu papežské a anglické politiky byl zvolen ještě proti Štaufům císařem Ota IV., ale rozchod s papežem a francouzské vítězství u Bouvines roku 1214 rozhodly o jeho porážce. Fridrich II. se s Welfy vyrovnal roku 1235 povýšením jejich alodních statků v severním Německu na Iíšské vévodství brunšvicko-lüneburské. Jejich potomci se stali roku 1692 hannoverskými kurfiřty a roku 1714 anglickými králi. Viz také guelfové, hannoverská dynastie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Azzo II., Billungové, Braunschweig, Burgundské království, Burgundské království, Fridrich I. Barbarossa z dynastie Štaufů, Göttingen, guelfové, Hannoversko, Norimberk, Přemysl I. Otakar, Provence, říšská aristokracie, Rudolf II., Rudolf III., sálská dynastie, Štaufové, Vilém z Rožmberka.