Německý feudální rod, na konci 8. století hrabata v
Bavorsku a vévodové ve
Švábsku, v 9. století spřízněni s
Karlovci (císařovna
Judita Welfská), v 10. až 11. století králové v
Burgundsku (nejvýznamnější byl
Rudolf II., vymřeli
Rudolfem III.)
Rod pokračoval sňatkem italského knížete
Azza II. (11. století) s dědičkou bavorských Welfů. Jejich potomci získali roku 1070 vévodství bavorské, za
Jindřicha Pyšného Sasko a bojovali se
Štaufy o římskoněmeckou korunu. Zápas obou rodů byl dočasně přerušen po nástupu
Fridricha I. Barbarossy, jenž byl s Welfy spřízněn. Udělil jim vedle německých držav Toskánsko, Spoletsko a dal
Jindřichu Lvovi území dobytá na Pobaltských Slovanech s právem zakládat zde biskupství. V roce 1175 vyvolal Jindřich Lev nový boj se Štaufy, v němž v letech 1180 až 1181 ztratili Welfové všechna říšská léna.
V zájmu papežské a anglické politiky byl zvolen ještě proti Štaufům císařem Ota IV., ale rozchod s papežem a francouzské vítězství u
Bouvines roku 1214 rozhodly o jeho porážce.
Fridrich II. se s Welfy vyrovnal roku 1235 povýšením jejich alodních statků v severním Německu na Iíšské vévodství brunšvicko-lüneburské. Jejich potomci se stali roku 1692 hannoverskými kurfiřty a roku 1714 anglickými králi.
Viz také
guelfové,
hannoverská dynastie.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
13. 7. 2006
Autor: -red-
