kurfiřti

[Němčina], říšská duchovní a světská knížata oprávněná volit od 13. století římsko-německého krále (císaře); byli zároveň držiteli říšských arciúřadů (nejvyšší říšský kancléř – arcibiskup mohučský, nejvyšší kancléř italský – arcibiskup trevírský, nejvyšší kancléř burgundský – arcibiskup kolínský, nejvyšší číšník – král český, nejvyšší stolník – falckrabí rýnský, nejvyšší maršálek – vévoda saský, nejvyšší komorník – markrabí braniborský). Historicky vytvořený počet kurfiřtů byl od třicetileté války

měněn císařem. Roku 1623 přenesl císař kurfiřtství z Falce na Bavorsko

, 1648 bylo pro Falc opět obnoveno. V roce 1692 se stal devátým kurfiřtem vévoda brunšvicko-lüneburský (Hannoversko). Při sekularizaci v roce 1803 zanikla kurfiřstská hodnost kolínského arcibiskupa a trevírského arcibiskupa, v případě mohučského arcibiskupa byla přenesena na jeho nové sídlo v Řezně. Titul kurfiřt byl 1803 přiznán vládcům Bádenska

, Hesensko-Kasselska, Salcburska

(od 1805 Würzburska) a Württemberska

.