kurfiřti

Šlechta

[Němčina], říšská duchovní a světská knížata oprávněná volit od 13. století římsko-německého krále (císaře); byli zároveň držiteli říšských arciúřadů (nejvyšší říšský kancléř – arcibiskup mohučský, nejvyšší kancléř italský – arcibiskup trevírský, nejvyšší kancléř burgundský – arcibiskup kolínský, nejvyšší číšník – král český, nejvyšší stolník – falckrabí rýnský, nejvyšší maršálek – vévoda saský, nejvyšší komorník – markrabí braniborský). Historicky vytvořený počet kurfiřtů byl od třicetileté války měněn císařem. Roku 1623 přenesl císař kurfiřtství z Falce na Bavorsko, 1648 bylo pro Falc opět obnoveno. V roce 1692 se stal devátým kurfiřtem vévoda brunšvicko-lüneburský (Hannoversko). Při sekularizaci v roce 1803 zanikla kurfiřstská hodnost kolínského arcibiskupa a trevírského arcibiskupa, v případě mohučského arcibiskupa byla přenesena na jeho nové sídlo v Řezně. Titul kurfiřt byl 1803 přiznán vládcům Bádenska, Hesensko-Kasselska, Salcburska (od 1805 Würzburska) a Württemberska.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 9. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Albrecht z Valdštejna, August II. Silný, August III., Berlín, číšník, Elisabeth Charlotte, Fridrich V. Falcký, Johann Phillipp Schönborn, Karel Fridrich, konfiskace, kurfiřtské kolegium, římskoněmecká říše, Sasko, Zwinger.