chování

Psychologie

Psychologie, celková reakce organismu realizovaná v dynamickém sepětí fyziologických (neurofyziologických) a psychických procesů a funkcí, objektivně pozorovatelná a registrovatelná. Otevřená reakce organismu na různorodé soubory podnětů včetně vybavování minulého a předjímání budoucího. Integrovaná aktivita subjektu vůči jeho okolí. Jedna ze dvou základních dimenzí lidské psychiky (chování, prožívání). Na rozdíl od behaviorismu, který redukuje chování na kvantifikovatelné projevy organismu bez ohledu na jejich vnitřní determinaci, chápala marxistická psychologie chování jako vnější (pozorovatelný) aspekt předmětné činnosti. Chování zahrnuje objektivně pozorovatelné aktivity (řeč, výraz, pohyb) strukturované v jednání, jež může být jednorázové (úkon) nebo dlouhodobé (konání). V psychologické klasifikaci bývá chování nejčastěji děleno na jednání (úkon, konání), řeč (sdělování) a výraz (mimický, pantomimický). Jiným členěním je rozlišení chování molekulárního (fyziologické projevy na úrovni reflexů, činnost bez sociálního významu) a molárního (psychologické projevy, činnost se sociálním významem). Psychologicky odlišné charakteristiky vykazuje chování expresívní (bezprostřední výraz prožívání, například pláč) a chování adaptivní (reakce na aktuální vnější situaci). Psychologie se zabývá především těmi formami chování, které probíhají v delších časových úsecích nebo které úzce souvisejí se základními funkcemi psychiky (studium řeči ve vztahu k myšlení).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: aktivační dynamika, charakter, funkční autonomie, Hans Jürgen, jednání, nevědomí, psychologický atomismus, vývoj psychiky, zoopsychologie.