*2.4.747 – †28.1.814, od roku 768
franský a od roku 774
langobardský král, od roku 800 římský císař, syn
Pipina III. Vládu nastoupil se svým bratrem
Karlomanem, na krále byli oba korunováni papežem za otcova života roku 754 v
Saint-Denis. Po
Karlomanově smrti roku 771 se stal Karel I. Veliký jediným vládcem franské říše.
Roku 774 dobyl
království Langobardů (severní a střední Itálie). V roce 778 vedl neúspěšnou výpravu na Pyrenejský poloostrov (smrt markraběte
Rolanda v průsmyku Roncesvalles), v dalších výpravách do roku 801 rozšířil území franské říše až k
Ebru (
španělská marka). Od roku 772 vedl 33 let války za podrobení a christianizaci
Sasů (v oblasti mezi Rýnem a Labem). Uzavřel spojenectví s
Obodrity, donutil k odvádění poplatků Dány a slovanské kmeny na východní hranici říše. Roku 788 dobyl Bavorsko, v letech 791-796 porazil Avary a zřídil
panonskou marku. Expanzívní cíle franské říše byly ideologicky vyjádřeny jeho programem
renovatio imperii (obnova císařství, obnova římské říše). V roce 800 byl v Římě papežem korunován.
V letech 803 až 812 válčil s
Byzancí o převahu v Jaderském moři (benátské laguny, Dalmácie). Boj skončil
kompromisem, Byzanc si udržela pobřežní území a uznala Karla I. Velikého za císaře.
Integrita franské říše byla za Karla I. Velikého upevněna rozšiřováním hrabské soustavy a jednotného ekonomického a mincovního systému, vydáváním kapitulárií (zákonných nařízení) pro celé území říše a spojením panovnické moci s církví. Karel I. Veliký podporoval obnovu školství a vědy (
Alkuin z Yorku, Pavel Diakon), za jeho vlády nastal rozkvět dvorského a církevního umění (
karolínská renesance).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
25. 5. 2016
Autor: -red-
