Friedrich Schlegel

*10.3.1772 – †12.1.1829, německý kritik, filolog a filozof, teoretik romantismu. Bratr Augusta Wilhelma Schlegela

. Původně klasicistní filolog, spatřoval ve starořeckém básnictví ztělesnění svého estetického ideálu. Koncem 90. let formuloval programové ideje jenského kruhu rané romantiky. Vydával spolu s A. W. Schlegelem

časopis Atheneum (1798–1800), v němž bojovali za nové romantické umění, jehož vzor spatřovali v Dantovi

, Shakespearovi

, Cervantesovi

a Goethovi

. V letech 1802–1804 vydával v Paříži časopis Evropa, prodchnutý ideou jednoty evropské kultury. Původně stoupenec francouzské revoluce a republikánství, kolem roku 1808 se obrátil ke katolicismu, přesídlil do Vídně, kde se stal profesorem univerzity. Od roku 1809 působil ve službách rakouského státu a spolupracoval s Metternichem

. Duchem romantického historismu jsou proniknuty jeho Dějiny staré a nové literatury, v nichž usiluje o postižení jednotlivých individuálních národních celků. Mezi jeho další díla patří Philosophie der Geschichte (Filozofie dějin), Philosophie der Sprache und des Wortes (Filozofie řeči a slova). V těchto dílech podrobil kritice zejména německý klasický idealismus. Dílem Von der Sprache und Weisheit der Inder (O jazyce a moudrosti Indů) se stal zakladatelem studia sanskrtu a srovnávací jazykovědy.