hinduismus

Náboženství / Filozofie

Nejrozšířenější nábožensko-filozofický systém v Indii, který lze historicky pokládat za výsledek syntézy indoevropských a předárijských prvků, slučující odkaz védského období s prvky bráhmanismu a indické theosofie v polyteisticky akcentovaném nazírání světa. Formoval se od konce 1. tisíciletí př.n.l. na základě různých náboženských představ a kultů. Ve svém souhrnu se hinduismus stal společensko ekonomickým systémem, jehož podstatou je především příslušnost ke kastě a rodině (hinduistou se člověk nestává, nýbrž rodí) spojená s dodržováním daných předpisů v rámci náboženského přesvědčení. Základem hinduismu je staroindické učení o řádu a zákonitosti (dharma), činu a odplatě (karma), neubližování (ahinsa) a vysvobození (mókša). V čele panteonu je trojice bohů (trimúrti) Brahma – stvořitel, Višnu – udržovatel a Šiva – ničitel, zvláštní postavení zaujímá Šivova manželka Párvatí (Durga, Kálí). Z dalších bohů jsou významní Ganéša, Káma, Sarasvatí i množství lokálních bohů (Džagannáth). Uctíváni jsou i hrdinové eposů (Ráma jako vtělení Višnua, Hanumán, Ardžuna). V symbolickém vyjádření mají bohové svá jízdní zvířata tzv. váhany (Šiva býka Nandina, Višnu orla Garudu). S kulty bohů je spojeno uctívání řek (Ganga, Jamuna, Sarasvatí), hor, rostlin, zvířat, soch bohů a jejich symbolů (jóní, lingam). Základní náboženské spisy jsou védy aj. posvátné knihy bráhmanismu, kultovním jazykem je sanskrt. Jedinými strážci a vykladači náboženských předpisů jsou bráhmani. Základními směry hinduismu jsou višnuismus a šivaismus (bhakti, bhaktismus). Mytologické propracování postav jednotlivých bohů je nejzřejmější v myšlence avatárů, tj. zrození či převtělení božstva na zemi spojované s postavou Višnua (nejznámější z deseti avatárů Višnua jsou Ráma a Kršna). Důležitou součástí hinduismu je akceptování čtyř ideálních (resp. idealizujících) etap života, tzv. ášramů (spočinutí), brahmačárin (chlapec žijící po obdržení posvátné šňůry v celibátu a věnující se studiu), grhastha (muž, který vstoupil do manželského svazku a stal se hospodářem), vánaprastha (muž odcházející po spatření svých vnuků do lesů jako poustevník) a sannjásin (muž dokonale osvobozený od pout světa, putující světem bez domova). Ve středověku vznikaly sekty zdůrazňující pouze jeden z aspektů hinduismu (šaktismus, tantrismus). Na přelomu 8.–9. století založil Šankara tzv. monistickou védántu. Neoddělitelnou součástí hinduismu, který obrazně i fakticky přenesl bezprostřední moc obětního rituálu na modlitby, oslavné obřady a poutě na posvátná místa (Varánasí, soutok Jamuny, Gangy a podzemní Sarasvatí), nahradil význam bráhmanů vyplývající ze znalosti rituálu jejich nedotknutelnou svatostí, pramenící ze znalosti starých nábožensko-filozofických textů. Moderní reformní hnutí uvnitř hinduismu jsou jen zčásti zaměřena nábožensky. Některé si kladou politické cíle (árjasamádž, brahmasamádž), jiná mají misijní charakter v důsledku reakce na expanzi křesťanství (Rámakrišnova mise, Vivékánanda).

Vytvořeno: 16. 2. 2005
Aktualizováno: 27. 2. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: ášram, Aurangzéb, Bali, Balijci, Bengálci, Bhútiové, Činové, Gándhí, Guptovci, hindská literatura, Hindustánci, Indické náboženství a mytologie, indoperská literatura, Javánci, Kailás, Kálí, Káma, Kambudžadéša, kasta, lámaismus, Mabábhárata, mája, metempsychóza, mímánsa, mókša, Monové, Morleyova-Mintoova reforma, Mundové, nágové, Paňdžábci, povstání sipáhíů, Rádžpútové, Roger Zelazny, Rudra, Šankara, sanskrt, Sikhové, tantrismus, teosofie, trimúrti, upanišady, varna, zdání, zen-buddhismus.