lámaismus

Náboženství

[Lámaizmus], náboženský směr rozšířený v Tibetu, Mongolsku, v části Sibiře, Bhútánu, Sikkimu (Indie), Nepálu a Ladoku (Kašmír, Indie). Vyvinul se ze severoindického (mahájánového) buddhismu v jeho pozdější, tzv. tantrické podobě. Do Tibetu jej údajně uvedl indický mnich Padmasambhava v 8. století, i když buddhistická tradice Tibetu sahá k počátkům 7. století, lámaismus si vytvořil vlastní kánon (Kandžur a Tandžur) a prošel řadou reforem (Atíša Dípankara). V 17. století se s pomocí mandžuských vládců Číny ustavila lámaistická sekta Gelukpa jako hlavní a vládnoucí sekta v zemi, čímž v čele lámaistické hierarchie stanuli dalajlámové a pančenlámové. K obdobnému procesu došlo i v Mongolsku a některých oblastech Číny. Pro lámaismus je charakteristický kult mnoha místních božstev a značný význam magie, složitý filozoficko-teologický systém (prolnutí buddhismu, hinduismu, bönismu), propracovaná organizační struktura (kláštery, církevní školy, církevní hierarchie), pronikavý vliv na soukromý a veřejný život (pověry, vláda lámů) i vývoj vlastního umění. Postupně se lámaismus rozpadl na velký počet sekt.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 1. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Bhútiové, bönismus, buddhismus, Burjati, dalajláma, dalajláma šestý, Indické náboženství a mytologie, láma, Mahájána, Maitréja, Mongolové, Padmasambhava, Šerpové, Tibeťané, Tsonkapa, vadžrajána.