zdání

Řecky doxa, německy Schein, Scheinen – pojem protikladný substanci, realitě, skutečnosti, podstatě. Mívá i význam falešného jevu. Zdání je vázáno na zkušenost neodpovídající pledmětu zkušenosti. Pojem doxa byl rozvinut sofisty a kyrénskou školou jako charakteristika smyslového poznání, jehož objekt je pomíjivý a neexistuje ve smyslu setrvalosti. Podle Platóna je doxa proudem smyslových vjemů, „subjektivizací“ nebytí. Odlišuje pravé a falešné zdání, pravé zdání je integrováno rozumem. I. Kant definoval zdání tak, že subjektivní podmínka myšlení je pokládána za poznání objektu. Přichází s myšlenkou čistého rozumu syntetizujícího totálně a absolutně nepodmíněné poznáni. U G. W. F. Hegela má Scheinen objektivní význam. Jeho dialektika prokazuje konečnost zdání, neguje bezprostřednost a poukazuje na vnitřní vazby a vzájemnou zprostředkovanost jevu, zdání a bytnosti (podstaty). Z pozice bezprosttedního zdání vzniká skepticismus. Formu zdání definuje B. Bolzano jako „pravděpodobnost omylu“. V novohegelovském anglickém absolutním idealismu F. H. Bradleyho je zdání (appearance) totalitou fenoménů, v nichž se absolutno manifestuje jako zdání. – Zvláštním způsobem je zdání chápáno v kontextu některých indických náboženských směrů (bráhmanismus, buddhismus, hinduismus), kde je interpretováno jako víceznačná filozofická náboženská kategorie (mája).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 11. 2006
Autor: -red-