védy

[Sanskrt, véda – vědění, znalost], soubor nejstarších indických literárních památek z období asi 1 500 až 800 př. n. l. Tvoří jej sbírky rituálních modliteb, hymnů a zaříkání, komentářů, filozofických výkladů a odborných textů, které obsahují souhrn všeho náboženského vědění. Znalost véd se udržovala ústní tradicí a byla vyhrazena kastě bráhmanů. Dochovaly se čtyři sbírky neboli sanhity: Rgvéd (Znalost chvalozpěvů), Atharvavéd (Znalost magických formulí), Sámavéd (Znalost melodií) a Jadžurvéd (Znalost obětních formulí). Na sanhity navazují bráhmany (8. až 6. století př. n. l.), obsahující ideologii bráhmanismu, áranjaky (lesní texty), vysvětlující mystický smysl bráhmanských obřadů, jakož i upanišady, poskytující filozofické zdůvodnění kultu a mytologie véd meditativní formou. Viz také védské náboženství