védy

Literatura / Starověk

[Sanskrt, véda – vědění, znalost], soubor nejstarších indických literárních památek z období asi 1 500 až 800 př. n. l. Tvoří jej sbírky rituálních modliteb, hymnů a zaříkání, komentářů, filozofických výkladů a odborných textů, které obsahují souhrn všeho náboženského vědění. Znalost véd se udržovala ústní tradicí a byla vyhrazena kastě bráhmanů. Dochovaly se čtyři sbírky neboli sanhity: Rgvéd (Znalost chvalozpěvů), Atharvavéd (Znalost magických formulí), Sámavéd (Znalost melodií) a Jadžurvéd (Znalost obětních formulí). Na sanhity navazují bráhmany (8. až 6. století př. n. l.), obsahující ideologii bráhmanismu, áranjaky (lesní texty), vysvětlující mystický smysl bráhmanských obřadů, jakož i upanišady, poskytující filozofické zdůvodnění kultu a mytologie véd meditativní formou. Viz také védské náboženství.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: bráhmany, dharmašástry, Friedrich Max Müller, hinduismus, indická filozofie, Indické náboženství a mytologie, mímánsa, nástika, Sóma, tantrismus, upanišady, védánga, védské náboženství.