gotika

[Gotyka, germánské jazyky], označení slohové epochy v rámci středověkého umění. Název pochází od G. Vasariho

, který v duchu renesančního

vkusu považoval Góty

za původce „barbarského“ umění. Teprve v romantismu

bylo doceněno středověké umění a pojem art gotique se stal pozitivním slohovým označením. Na začátku (v období kolem roku 1150) se gotika objevuje v Ile-de-France, o 100 let později ovládla celou Evropu a byla známá jako opus modernum nebo francigenum. Kolem roku 1450 její vliv slábl a po roce 1550 zmizel docela. Určení pojmu vychází především z architektury, kde se slohové znaky projevily nejvýrazněji. Zrození gotiky ve Francii je určeno lety 1137–1144, kdy bylo započato s přestavbou královského a opatského chrámu v Saint-Denis u Paříže opatem Sugerem. Základní znaky gotické architektury nejsou nové – křížová klenba, přípory

, pročlenění zdí a průčelí s dvojicí věží pocházejí z normandské a lomený oblouk z burgundské architektury románské. V Saint-Denis byly však použity poprvé současně na jedné stavbě. Nejvýznamnější klasické katedrály jsou například v Chartres, Remeši, Amiensu. Vývoj anglické architektury (od konce 12. století) členíme na raný, dekorativní a perpendikulární sloh. Přínosem německé architektury je nahrazení bazilikální dispozice halovým chrámem. V Itálii byly gotické prvky přijímány prostřednictvím řádů, k nejvýznamnějším patří kostel Santa Croce ve Florencii. Katedrála v Miláně spojuje prvky zaalpské a italské architektury, ale postrádá jednotnou kompozici. Vedle katedrál byly stavěny četné farní kostely a kaple, hrady, paláce a městské celky. Sochařství: Částečně zachovaná plastika opatského chrámu v Saint-Denis dosvědčuje významné postavení sochařství. Nejvýznamnější raně gotickou plastikou je figurální výzdoba západního průčelí katedrály v Chartres (1145). Nový sloh se uplatnil v celkovém uspořádání, přísné vyváženosti figur, symetrii a přehledném členění. Sochy stojící v archivoltách

, v ostění a v tympanonech nejsou vzájemně spojené, existují samostatně. Bylo tak dosaženo prvního kroku ke znovuobjevení monumentální volné plastiky od doby antického sochařství. Vrcholnou fázi představují sochy z katedrály v Remeši. Anglická plastika vnesla do vývoje expresívní pohyb (náhrobky), německá dramatický patos (Naumburský mistr) a expresivitu do mystických křížů a piet

. Monumentální plastika Sluterova naznačuje i pozdně gotické slohové znaky, k vrcholu je dovedl N. Gerhaert z Leidenu, v Německu V. Stoss, T. Riemenschneider a M. Pacher. Začátky italského gotického sochařství lze sledovat na dvoře Fridricha II. (Apulie, Sicílie), který zaměstnával domácí, francouzské a německé sochaře. Odtud zřejmě vyšel i Niccoló Pisano

, který se kolem roku 1260 na kazatelně a v baptisteriu v Pise projevil jako poslední klasicista. Jeho syn Giovanni

poznal pařížské dvorské sochařství a spojil oba směry na začátku 14. století (kazatelna v dómu v Pise). Malířství: Nové slohové znaky se projevily na sklomalbách v 1. polovině 13. století (Chartres, Bourges), pak vedoucí postavení zaujímala opět knižní malba. Typické je symetrické uspořádání, architektonické orámování a měkká modelace figur. Koncem 13. století vznikla laická skriptoria (Mistr Honoré). Od začátku 14. století nastal prudký vzestup italského malířství v dílech Giottových

, který navázal na malíře „řecké“ manýry – Duccia

, Cimabua

a Cavalliniho

a překonal je. Novum přineslo především jeho prostorové pojetí a podání objemově vyvinutých trojrozměrných figur. S. Martini

spojil principy severského malířství s italským v syntézu, zaměřenou převážně na figurální komponentu. P. Lorenzetti

usiloval o jejich vyvážení a jeho bratr Ambrogio

rozvinul narativní scény do víceplánové krajinné kompozice. V Paříži asimiloval a spojil sienské a toskánské podněty s domácími iluminátor Jean Pucelle

v 1. polovině 14. století, na kterého navázal později Jacquemart de Hesdin

a bratři z Limburka

. Nástup gotiky v českých zemích probíhal ve 13. století v souvislosti se změnami ve společnosti a v životním stylu (kolonizace, výstavba hradů, formování měst jako komplexního urbanistického

útvaru).