gotika

Architektura / Architektonické slohy

[Gotyka, germánské jazyky], označení slohové epochy v rámci středověkého umění. Název pochází od G. Vasariho, který v duchu renesančního vkusu považoval Góty za původce „barbarského“ umění. Teprve v romantismu bylo doceněno středověké umění a pojem art gotique se stal pozitivním slohovým označením. Na začátku (v období kolem roku 1150) se gotika objevuje v Ile-de-France, o 100 let později ovládla celou Evropu a byla známá jako opus modernum nebo francigenum. Kolem roku 1450 její vliv slábl a po roce 1550 zmizel docela. Určení pojmu vychází především z architektury, kde se slohové znaky projevily nejvýrazněji. Zrození gotiky ve Francii je určeno lety 1137–1144, kdy bylo započato s přestavbou královského a opatského chrámu v Saint-Denis u Paříže opatem Sugerem. Základní znaky gotické architektury nejsou nové – křížová klenba, přípory, pročlenění zdí a průčelí s dvojicí věží pocházejí z normandské a lomený oblouk z burgundské architektury románské. V Saint-Denis byly však použity poprvé současně na jedné stavbě. Nejvýznamnější klasické katedrály jsou například v Chartres, Remeši, Amiensu. Vývoj anglické architektury (od konce 12. století) členíme na raný, dekorativní a perpendikulární sloh. Přínosem německé architektury je nahrazení bazilikální dispozice halovým chrámem. V Itálii byly gotické prvky přijímány prostřednictvím řádů, k nejvýznamnějším patří kostel Santa Croce ve Florencii. Katedrála v Miláně spojuje prvky zaalpské a italské architektury, ale postrádá jednotnou kompozici. Vedle katedrál byly stavěny četné farní kostely a kaple, hrady, paláce a městské celky. Sochařství: Částečně zachovaná plastika opatského chrámu v Saint-Denis dosvědčuje významné postavení sochařství. Nejvýznamnější raně gotickou plastikou je figurální výzdoba západního průčelí katedrály v Chartres (1145). Nový sloh se uplatnil v celkovém uspořádání, přísné vyváženosti figur, symetrii a přehledném členění. Sochy stojící v archivoltách, v ostění a v tympanonech nejsou vzájemně spojené, existují samostatně. Bylo tak dosaženo prvního kroku ke znovuobjevení monumentální volné plastiky od doby antického sochařství. Vrcholnou fázi představují sochy z katedrály v Remeši. Anglická plastika vnesla do vývoje expresívní pohyb (náhrobky), německá dramatický patos (Naumburský mistr) a expresivitu do mystických křížů a piet. Monumentální plastika Sluterova naznačuje i pozdně gotické slohové znaky, k vrcholu je dovedl N. Gerhaert z Leidenu, v Německu V. Stoss, T. Riemenschneider a M. Pacher. Začátky italského gotického sochařství lze sledovat na dvoře Fridricha II. (Apulie, Sicílie), který zaměstnával domácí, francouzské a německé sochaře. Odtud zřejmě vyšel i Niccoló Pisano, který se kolem roku 1260 na kazatelně a v baptisteriu v Pise projevil jako poslední klasicista. Jeho syn Giovanni poznal pařížské dvorské sochařství a spojil oba směry na začátku 14. století (kazatelna v dómu v Pise). Malířství: Nové slohové znaky se projevily na sklomalbách v 1. polovině 13. století (Chartres, Bourges), pak vedoucí postavení zaujímala opět knižní malba. Typické je symetrické uspořádání, architektonické orámování a měkká modelace figur. Koncem 13. století vznikla laická skriptoria (Mistr Honoré). Od začátku 14. století nastal prudký vzestup italského malířství v dílech Giottových, který navázal na malíře „řecké“ manýry – Duccia, Cimabua a Cavalliniho a překonal je. Novum přineslo především jeho prostorové pojetí a podání objemově vyvinutých trojrozměrných figur. S. Martini spojil principy severského malířství s italským v syntézu, zaměřenou převážně na figurální komponentu. P. Lorenzetti usiloval o jejich vyvážení a jeho bratr Ambrogio rozvinul narativní scény do víceplánové krajinné kompozice. V Paříži asimiloval a spojil sienské a toskánské podněty s domácími iluminátor Jean Pucelle v 1. polovině 14. století, na kterého navázal později Jacquemart de Hesdin a bratři z Limburka. Nástup gotiky v českých zemích probíhal ve 13. století v souvislosti se změnami ve společnosti a v životním stylu (kolonizace, výstavba hradů, formování měst jako komplexního urbanistického útvaru).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 6. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: anglické výtvarné umění, Anton Pilgram, Antonio Gaudí y Cornet, byzantské výtvarné umění, české výtvarné umění, fiála, francouzské výtvarné umění, internacionální gotika, Ján z Banskej Bystrice, kamenné stavby, Kašperk, katedrála, klenba, krab, křížová kytka, Matěj Rejsek, nizozemské výtvarné umění, Pavia, renesance, Slavonice, směr umělecký, Stratford on Avon, švédské výtvarné umění, Tilman Riemenschneider, věž bateriová, vimperk, vladislavská gotika.