Gótové

Východogermánské kmeny původně sídlící v jižním Švédsku, v 1.století se spolu s Gepidy

usadili na dolní Visle. Patřili ke spojencům Marobuda

. Mezi lety 150 až 180 se přemístili do oblasti jižní Ukrajiny, kde válčili se Sarmaty

a později s Anty

. Během další expanze do Podunají a nájezdů na Balkán a do Řecka (3. století) se rozdělili na Vizigóty a Ostrogóty (hranicí byl Dněpr). V Černomoří byli Gótové ovlivněni sarmatskou kulturou, za pobytu na Balkáně přijali ariánské křesťanství (Wulfila). Vizigóti se pod tlakem Hunů roku 375 přestěhovali za Dunaj, kde získali statut federátů. Rozpory s východořímskými císaři vedly k válce, v níž Vizigóti roku 378 porazili císaře u Adrianopole a opanovali Moesii a Trácii. Pod vůdcem Alarichem zpustošili roku 395 Řecko, přešli do Ilýrie a válčili se západořímskou říší. Roku 410 dobyli Řím. Pod vedením Ataulfa opustili Itálii a vpadli do jižní Galie. Král Wallia uzavřel roku 418 dohodu se západořímským císařem, který Vizigótům přidělil sídla v Aquitánii. Až do vlády krále Euricha (v letech 466–484) uznávali Vizigóti římskou svrchovanost, bojovali proti Vandalům a Svébům v Hispánii a podíleli se na římském vítězství nad Huny na Katalaunských polích (451). Jejich území v Galii, tzv. toloské království, bylo za vlády Alaricha II. dobyto franským králem Chlodvíkem (507). Vizigótská říše v Hispánii byla zničena Araby roku 711. Ostrogóti vytvořili za krále Ermanaricha rozsáhlou říši ve východní Evropě, která byla roku 375 (za krále Withimira) zničena Huny

. Ostrogóti ustupovali na západ, spolu s dalšími germánskými kmeny v Podunají se dostali pod hunskou nadvládu, bojovali na straně Hunů v bitvě na Katalaunských polích. Roku 454 se vymanili z hunské nadvlády, jako římští federáti se usadili v Panonii. Pod vedením krále Theodericha I. Velikého vpadli roku 489 do Itálie, kde se souhlasem byzantské říše zbavili roku 493 vlády Odoakera a založili vlastní stát. Viz také ostrogótské království

, vizigótské království

.