kamenné stavby

Stavebnictví

Díla budovaná z přírodních stavebních materiálu – různých druhů kamene (pískovec, opuka, tufy, mramor), využívající jeho vhodné vlastnosti, hlavně trvanlivost. Ke stavebním účelům se kámen zpravidla upravuje opracováním. Podle stupně opracování rozlišovány kamenné stavby z lomového zdiva (neopracovaného, nepravidelného kamene) a zdiva tesaného. Kameny jsou spojovány většinou maltou (vyjímečně na sucho pomocí hmoždinek), vytvářejí různé vazby – druhy zdiva (latinsky opus): například vazba klasovitá (opus spicatum), vazba kvádrová (opus isidomum). Zvláštním druhem je smíšené zdivo (opus mixtum), vznikající ze dvou i více různých stavebních hmot, a zdivo lité (opus emplectum), což je směs malty a kamenných úlomků litá zpravidla do dřevěného bednění. Nejstaršími známými kamennými stavbymi jsou kultovní tzv. megalitické stavby z doby neolitu (nejvýznamnější jsou dolmeny, užívající princip trilitu, z něhož se vyvinul později arehitrávový konstrukční systém). Ze starověku jsou známé hlavně kamenné stavby s kultovní a pohřební funkcí (egyptské chrámy, mastaby, pyramidy, řecké chrámy; v Římě rozvoj stavební techniky, druhů zdiva, zdokonalení klenebního konstrukčního systému). Středověk vycházel z antické stavební tradice, kamenná architektura vrcholí v gotických katedrálách. Na našem území kámen užíván zpočátku k opevňovacím účelům (keltská oppida, slovanská hradiště), později hlavně pro stavby sakrální (velkomoravské kostely z lomového zdiva, románské kamenné stavby z opuky, užívající hlavně kvádříkovou techniku), postupně i v profánní architektuře. Od doby renesance se kámen užívá především jako zdobný obkladový materiál.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 3. 2024
Autor: -red-