frustrace

[Latina], zabránění či zbrzdění (oddálení) průběhu cílesměrné aktivity jedince. Psychický stav vyvolaný vstupem překážek znemožňujících dosažení cíle do činností, jež naplnění tohoto cíle sledují. Blokování úsilí vycházejícího z přirozené nutnosti uspokojování potřeb člověka. V užším smyslu důsledek neuspokojení biologicky primárních (pudových) nároků nebo selhání v dosahování cíle. Jako jedna z determinant lidského chování bývá frustrace někdy nesprávně zaměňována s deprivací či s fenoménem nedokončené činnosti, který má obdobné příznaky jako frustrace. Přestože frustrace může vyvolat agresi, úzkost a neurotické (neurovegetativní) poruchy, je neodmyslitelnou součástí života (postupné a snesitelné frustrační zatěžování organismu dokonce vede ke zvýšení psychofyziologické odolnosti jedince). Projevy frustrace spadající do oblasti poruch prožívání a chování a nabývající často charakteru neurovegetativních či psychosomatických příznaků jsou závislé nejen na intenzitě a délce trvání frustrace, ale i na individuální odolnosti člověka vůči frustraci (frustrační tolerance). Názor, že frustrace je těsně spjata s agresí, je teoretickým konstruktem, kterým je pouze zpětně definována agrese bez příslušného empirického zobecnění.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 4. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: agresivita, deprivace, indispozice, Michael Haneke, nenávist, psychoanalýza, psychotrauma.