deprivace

[Latina], deprivatio – ztráta, zbavení něčeho důležitého či žádoucího, psychicky důsledek karence (nedostatku nezbytných, nutných a potřebných podnětů k určité činnosti), stav nemožnosti uspokojení základních potřeb jedince, vedoucí k porušení psychické rovnováhy. Na rozdíl od frustrace stav absence podnětového pole a motivačních faktorů. Rozlišuje se deprivace smyslová čili senzorická (nedostatek smyslových podnětů a vjemů, může vyvolat neurotické projevy, při dlouhodobém trvání i halucinace chybějících podnětů), spánková (zbavení jedince možnosti spánku, vyvolávající vysílení organismu doprovázené někdy halucinacemi), citová (nedostatek citových vztahů, který je závažný zejména v raném věku a nepříznivě ovlivňuje emocionální vývoj člověka) a sociální (nedostatek sociálních kontaktů). Přesáhne-li deprivace určitý práh, dochází k nevratným poruchám funkcí organismu, trvale poznamenávajícím jedince ve sféře prožívání i chování. Usměrňování deprivujících situací je proto jednou z důležitých složek prevence psychických onemocnění. Speciálním typem deprivace je hospitalismus

. Srovnejte také frustrace

.