apollinský a dionýský princip

Filozofie

[Dyonýský], estetická koncepce dvou typů kultury a dvojího pojetí bytí: apollinský princip ztělesňuje světlý, rozumový, intelektuálně nazíraný prvek, dionyský naproti tomu živel temný, orgiastický, extatický, chaotický a iracionální. Náznaky této duality se objevuji v období romantismu u F. Schillera, F. Schlegela i F. W. J. Schellinga a souvisí s polaritou naivního a sentimentálního nebo klasického a romantického. Rozvinul ji F. Nietzsche v díle Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik (Zrození tragédie z ducha hudby), kulturní estetický ideál spatřoval v dosažení rovnováhy obou principů. Zároveň již v této typologii lze konstatovat počátky Nietzscheho preference archaicko-chaotického živlu, projevující se v jeho iracionální filozofii života a kultury, v učení o vůli k moci jako atributu všeho živého i jeho utopické filozofie dějin, usilující o návrat k ideálům předsokratického Řecka.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 8. 2024
Autor: -red-