[Servantes i savedra], *29.9.1547 – †23.4.1616, španělský spisovatel, nejvýznamnější autor renesančního období. Prožil pestrý život ve vojenských službách (účastník
bitvy u Lepanta, 5 let strávil v alžírském zajetí, prošel řadu zaměstnání.
Jeho hlavním dílem je román
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Původní záměr zesměšnit rytířské romány přerostl v rozsáhlý obraz tehdejší španělské společnosti. Proti ní postavil Cervantes renesanční ideál svobody a spravedlnosti, jak ho ztělesňovala dvojice protikladných hrdinů Dona Quijota a jeho sluhy Sancha Panzy, na nichž Cervantes demonstroval odvěký lidský duchovní zápas ideálu s realitou. V
Příkladných novelách vytvořil španělskou obdobu italské renesanční novely. Psal i dramata po vzoru
Lope de Vegy, v nichž chtěl na jevišti představit zosobněné mravní ideje (
Numancie,
Pedro de Urdemalas), úspěšnější však byl v jednoaktových mezihrách, krátkých humorných obrázcích z denního života (
Bdělý strážce,
Zázračné divadlo,
Žárlivý stařík,
Volba rychtářů v obci Daganzo), v nichž zobrazil neduhy španělské společnosti ve světle pokrokových renesančních idejí.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
3. 3. 2020
Autor: -red-
