dialektický materialismus

Filozofický směr, světový názor, věda o nejobecnějších zákonech vývoje přírody, společnosti a myšlení, všeobecná metoda poznání a revolučního přetváření světa. Je materialistickou filozofií, neboť řeší základní filozofickou otázku

materialisticky, hmotu uznává za jedinou všeobecnou podstatu světa, vědomí vysvětluje jako formu vysoce organizované hmoty, jako funkci mozku, jako subjektivní odraz objektivního světa. Je materialismem dialektickým, neboť uznává všeobecnou souvislost a vzájemné působení jevů ve světě, pohyb a vývoj za výsledek působení vnitřních rozporů objektivní reality samé. Dialektický materialismus vznikl a vyvíjel se zároveň se vznikem a vývojem marxismu

jako jeho organická součást od 40. let 19. století. Představoval nový světový názor, v němž revoluční proletariát nalezl svou duchovní zbraň a revoluční filozofické myšlení svého nového sociálního nositele. Bezprostředním ideovým zdrojem dialektického materialismu byl vývoj dialektiky v německé klasické filozofii

, zejména u G. W. F. Hegela

, a vývoj filozofického materialismu

, zejména u L. Feuerbacha

. Hloubka revolučního převratu ve filozofii, uskutečněného dialektickým a historickým materialismem

, byla podmíněna tím, že v sobě organicky sloučil dva základní směry dosavadního filozofického vývoje, totiž filozofický materialismus a dialektický názor na svět, resp. dialektický způsob myšlení, které jsou tak staré jako filozofické myšlení lidstva. To nové, co vnesli Marx

a Engels

do filozofie, spočívalo v rozšíření materialismu na oblast dějin společnosti (historický materialismus). Po smrti Marxe a Engelse přispěli k obhajobě, propagandě a rozvoji dialektického materialismu mj. F. Mehring

v Německu, R. Lafargue ve Francii, A. Labriola

v Itálii, G. V. Plechanov

v Rusku.