hláska

Jazykověda

Nejmenší nedělitelný zvukový prvek lidské řeči, sloužící k výstavbě a rozlišení slov; je základní jednotkou fonetickou. Jednotlivé jazyky se zásobou hlásek odlišují. Hlásky se dělí na samohlásky (vokály) a souhlásky (konsonanty) podle toho, má-li výdechový proud volný průchod (u samohlásek) nebo naráží-li na překážku (u souhlásek). Samohlásky se třídí a) podle svislé polohy jazyka na vysoké, středové a nízké; b) podle vodorovné polohy jazyka na přední, střední a zadní; c) podle zaokrouhlení rtů na nezaokrouhlené a zaokrouhlené. Souhlásky se třídí a) podle způsobu artikulace (závěrové, polozávěrové, úžinové), b) podle místa artikulace (retné, (zubo)dásňové, předopatrové, zadopatrové, hrtanové).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 1. 2019
Autor: -red-

Odkazující hesla: artikulace, český jazyk, detenze, fáze artikulace, fonologie, hláskosloví, kvantita, mluvidla, protetická hláska, samohláska, sibilanta, slabikotvorná hláska, souhláska.