samohláska

Jazykověda

Vokál – hláska s charakterem tónu, která vzniká rozezněním vzduchu v dutině ústní, hrdelní nebo nosní, kdy fáze artikulace probíhají bez překážky (české a, e, i, o, u, á, é, í, ó, ú). Souhlásky se dělí podle délky, otevřenosti, napětí, plnosti, výšky, polohy a nosovosti. Zpravidla jsou základem slabiky, spojením dvou samohlásek vzniká dvojhláska. Viz také hláska.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 12. 2023
Autor: -red-

Odkazující hesla: bustrofedon, český jazyk, diastola, dvojhláska, hláska, logatom, přehláska, slabikotvorná hláska, úžení.