centrální nervový systém

Lékařství / Zoologie

Systema nervorum centrale, CNS – u obratlovců a člověka je souborem hierarchicky uspořádaných nervových center, řídících činnost organismu. Skládá se z mozku, encephalon, uloženého v dutině lebeční, a z míchy páteřní, medulla spinalis, uložené v kanálu páteřním. Mozek se dělí na koncový (velký) mozek (telencephalon, cerebrum), mezimozek (diencephalon), střední mozek (mesencephalon) a komplex zadního mozku (rhombencephalon), který obsahuje most (pons), mozeček (cerehellum) a prodlouženou míchu (medulla oblongata). V mozku jsou uložená nervová ústředí analyzující vzruchy z periferie organismu a jeho okolí přivedené prostřednictvím periferních (senzitivních) nervů a smyslových ústrojí do různých etáží CNS. Analýza vzruchů postupuje ascendentními (vzestupnými) nervovými drahami od nižších etáží CNS k vyšším. Nejvyšším analytickým centrem je mozková kůra savců. Na tyto podněty (po syntéze v kůře mozkové) odpovídají centra CNS signály, které jsou vedeny descendentními (sestupnými) drahami do svalů a orgánů organismu. Mozková centra zajišťují funkce probíhající bez účasti vědomí, například řízení tlaku krevního, tělesné teploty, akce srdeční, dýchací pohyby, a složité pohybové stereotypy až po činnost vědomou, jako je nejvyšší analýza a syntéza smyslových vjemů v kůře mozkové a cílená pohybová činnost podložená předchozí zkušeností. Podstatná část funkcí CNS probíhá na základě nepodmíněných a podmíněných reflexů. Nejvyšší funkcí CNS člověka je proces abstraktního myšlení a řeč, které nemohou probíhat bez činnosti velkého mozku. Vedle typické nervové činnosti produkuje mozek i řadu účinných látek charakteru hormonů, takže funguje do značné míry i jako žláza s vnitřní sekrecí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 12. 2019
Autor: -red-

Odkazující hesla: analýza, antagonismus, antiemetika, antihypertenzíva, autonomní nervstvo, bolest, čich, decerebrace, dech, doping, duševní hygiena, enteroviry, extrasenzorická percepce, habituace, hypnotika, iluze, informace psychologická, jádro, János Szentágothai, katecholaminy, kódování, koncový mozek, konstituce, konverze, Ladislav Vyklický, leptospiróza, medicína kritických stavů, mozkové komory, mozkové pleny, myorelaxancia, neionizační záření, nerv, nervová centra, nervová soustava, nervové dráhy, neuroendokrinní regulace, neuron, neuróza, nystagmus, periferní nervstvo, prodloužená mícha, reflex, retikulární formace, sfingolipidy, střední mozek, sympatikus, sympatomimetika, vasodilatancia, vědomí, vnitřní ucho, vštěpování, vůle, vyšší nervová činnost, vývoj psychiky, zadní mozek.