Velká francouzská revoluce

Politologie

Nejdůslednější evropská politická revoluce, která probíhala v letech 1789-1794. Byla důsledkem hluboké krize zřízení francouzské monarchie, nesla se ve znamení vystoupení proti absolutistickému systému stávajícího režimu. Ideově byla připravena různými směry osvícenství (Voltaire, Rousseau, encyklopedisté, Mably, Morelly). Bezprostřední přičinou revoluce bylo prohloubení finanční krize francouzské státní pokladny, zároveň působila probíhající krize agrární a obchodní. V 70. a 80. letech 18. století byl veden neúspěšný zápas o reformu státních financí. Diskuse o daňových privilegiích šlechty přerostly v problém soudní a občanské nerovnosti vůbec. Na zasedání generálních stavů se projevilo odhodlání třetího stavu dosáhnout zásadní změny v uspořádání společnosti. Pro průběh revoluce byla charakteristická postupující radikalizace. Pádem Bastily dne 14.7.1789 byla zahájena první etapa revoluce (1789-1792). Byl svržen absolutismus a zrušeno stavovské zřízení, vyhlášena lidská a občanská práva. Nastoupila vláda liberální šlechty (Mirabeau, La Fayette) a královská rodina byla nucena dne 19.10.1789 přesídlit do Paříže. Druhá etapa probíhající v letech 1792 až 1793, byla ve znamení vlády girondistů – parlamentní frankce umírněých republikánů. Ludvík XVI. byl sezazen (21.1.1793 pak popraven) a dne 22.9.1792 byla vyhlášena republika. Girondisté postupně přešli na konzervativní pozice a snažili se ukončit revoluční proces. Dostali se do konfliktu s jakobíny, který se projevil bojem o převahu v Konventu. Vítězství jakobínů zahájilo třetí etapu revoluce (v letech 1793 až 1794). Byla nastolena revoluční demokratická diktatura, vyhlášena nová ústava s právem na práci a dokončeno řešení agrární otázky. Jakobínská diktatura ubránila republiku proti intervenci, ale vedoucí skupina jakobínů (M.Robespierre, Saint-Just) se po odstranění dalších revolučních skupin (dantonovci, hébertovci ) postupně dostala do izolace. Thermidorský převrat dne 27.7.1794 vedl ke svržení jakobínské vlády. Moc získala velká buržoazie, která nakonec umožnila vytvoření Napoleonovy vojenské diktatury a císařství. Velká francouzská revoluce měla výjimečný historický význam a ohlas ve světě. Uvolnila cestu v té době pokrokovým vztahům, dala většině rolníků půdu, položila základ demokratického zřízení a dokončila proces formování francouzského národa.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 8. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: americká revoluce, ancien régime, anglická literatura, Bastila, bělogvardějci, Bretaň, české a slovenské národní obrození, Charles François du Périer Dumouriez , Claude Adrien Helvétius, dobytí Bastily, Edmund Burke, feuillanti, Francie, francouzská literatura, František II., gilotina, Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau, Jacques Roux, jakobíni, jakobíni uherští, Jean Renoir, Johann Amadeus Franz von Thugut, Josef Görres, Joseph de Villèle, József Chrisostom Hajnóczy, Karl August von Hardenberg, Konvent, Ludvík XV., Ludvík XVI. z dynastie Bourbonů, Monako, Napoleon I. Bonaparte, Národní garda, osvícenská literatura, Paul François Jean Nicolas vikomt de Barras, Pierre Victurnien Vergniaud, Porýní, Robert Burns, romantismus, thermidor, Ugo Foscolo, Voltaire, Výbor veřejného blaha, William Blake, William Pitt mladší, Wimpfen.