*12.2.1768 – †2.3.1835, z habsbursko-lotrinské dynastie, poslední římskoněmecký císař (1792–1806), od roku 1804 první rakouský císař (František I.), český a uherský král, syn
Leopolda II. Představitel autokratického a absolutistického systému vlády, odpůrce
revoluce a napoleonské Francie, spoluzakladatel
Svaté aliance. Po porážkách v koaličních válkách s Francií uzavřel mírové smlouvy v Campoformio (1797), Lunéville (1801), Bratislavě (1805) a ve Vídni (1809). Nový titul rakouského císaře se vztahoval na tzv.
dědičné země. Rakouská vláda podněcovala proti nebezpečí proniknutí demokratických myšlenek z Francie národní a vlastenecké hnutí. Po porážce roku 1809 bylo Rakousko nuceno uzavřít spojenectví s Francií, vyjádřené také sňatkem dcery Františka Il. (I.)
Marie Luisy s
Napoleonem I. Na
vídeňském kongresu 1814–1815 František II. (I.) získal Benátsko, Lombardii a Dalmacii. Doba jeho vlády byla charakterizována růstem reakčně policejního
absolutismu řízeného kancléřem
Metternichem, který dominoval v době panování syna Františka II.
Ferdinanda V.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
17. 4. 2020
Autor: -red-