František II.

Biografie / Panovníci českých zemí / Šlechta

*12.2.1768 – †2.3.1835, z habsbursko-lotrinské dynastie, poslední římskoněmecký císař (1792–1806), od roku 1804 první rakouský císař (František I.), český a uherský král, syn Leopolda II. Představitel autokratického a absolutistického systému vlády, odpůrce revoluce a napoleonské Francie, spoluzakladatel Svaté aliance. Po porážkách v koaličních válkách s Francií uzavřel mírové smlouvy v Campoformio (1797), Lunéville (1801), Bratislavě (1805) a ve Vídni (1809). Nový titul rakouského císaře se vztahoval na tzv. dědičné země. Rakouská vláda podněcovala proti nebezpečí proniknutí demokratických myšlenek z Francie národní a vlastenecké hnutí. Po porážce roku 1809 bylo Rakousko nuceno uzavřít spojenectví s Francií, vyjádřené také sňatkem dcery Františka Il. (I.) Marie Luisy s Napoleonem I. Na vídeňském kongresu 1814–1815 František II. (I.) získal Benátsko, Lombardii a Dalmacii. Doba jeho vlády byla charakterizována růstem reakčně policejního absolutismu řízeného kancléřem Metternichem, který dominoval v době panování syna Františka II. Ferdinanda V.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 4. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Ferdinand I. Dobrotivý, Fridrich Vilém II., Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, Leopold II., rakouské císařství, římskoněmecká říše, schönbrunnský mír, Svatá aliance.