jakobíni

Politické seskupení za Velké francouzské revoluce

na konci 18. století. Program jakobínů se v průběhu revoluce vyvíjel od liberalismu až k radikální diktatuře. Původní klub poslanců generálních stavů ve Versailles, založili v květnu až červnu roku 1789 zejména poslanci z Bretaně (tzv. bretaňský klub). Členové klubu Jakobínů byli nazývaní podle pařížského sídla klubu v bývalém klášteře sv. Jakuba. Zpočátku měli v klubu hlavní vliv E.J.Sieyés

, A.P.Barnave

, I.R.G. Le Chapelier, bratři Lamethové, v důsledku rostoucí popularity klubu přistoupili G.H.Mirabeau

, M.P.J.La Fayette. Od roku 1790 byl jakobínský klub přístupný i pro nečleny Národního shromáždění, stal se vedle sněmovny hlavním řečnickým fórem revoluce, přijímal stížnosti obyvatel z celé Francie, rozesílal tiskoviny, ovlivňoval revoluční tisk. K jakobínskému klubu v Paříži se připojovaly další kluby na venkově (celkem jich byly asi 3000). Od roku 1790 se začala vytvářet jakobínská levice, vedená M.M.I.Robespierrem

. Představovala zájmy maloburžoazie, měla radikální charakter, udržovala styky se sansculoty

. Roku 1791 se od jakobínů oddělili feuillanti

, 1792 girondisté

. Radikální jakobíni se podíleli na přípravě srpnového povstání roku 1793. Po zvolení Konventu

tehdejší předseda klubu jakobínů J.Pétion spolupracoval s girondisty

(J.M.Roland de la Platiére

). V boji o moc v zemi zvítězilo v důsledku květnového povstání 1793 politické seskupení montagnardů

(radikální jakobíni, cordelieři

). V září 1793 nastolili montagnardi

vedení jakobíny revoluční teror. Hlavním orgánem revoluční diktatury se postupně stal Výbor veřejného blaha. Revoluční diktatura vedla k potlačení vnitřní kontrarevoluce, k upevnění centralizace státu, k úspěšné reorganizaci vojsk a válečné výrobě, oslabila církev a posílila demokratizaci společnosti (ústava z 24.6.1793). Další stupňování teroru (popravy hébertovců, dantonovců

) a zásahy do ekonomiky země však vedly k postupné izolaci jakobínů, kteří vládli byrokratickými metodami a ztráceli podporu lidových vrstev. Rozpory se projevily ve Výboru veřejného blaha – proti vedoucí skupině jakobínů (M.M.I.Robespierre

, A.L.L.Saint-Just

, G.Couthon) se postavila většina v Konventu

(tzv. Bažina). 8.thermidoru

(26.7.1794) byli robespierrovci z rozhodnutí Konventu zatčeni a po neúspěšném povstání jakobínů 9.thermidoru byli 10.thermidoru popraveni. Perzekuce jakobínů pokračovala v celé Francii, kluby jakobínů byly uzavřeny.