rokoko

[Francouzsky rocaille – mušlička], evropský umělecký sloh. Vyvinul se začátkem 18. století ve Francii a vrcholil v době vlády Ludvíka XV.

Rokoko je úzce spjato s vyvrcholením a krizí dvorské kultury, zasahuje do všech jejích složek (etiketa, erotika, móda, umění, architektura, literatura). Současně bylo rokoko přijato za vlastní kulturu měšťanstva. Rozvíjely se v něm některé barokní

tendence, ovšem monumentalita baroka přešla v graciéznost a neheroičnost, extatická smyslnost přešla v epikurejství a kult erotiky. Rokoko rozvíjelo i celou řadu prvků, které později převzal klasicismus a zčásti romantismus a zejména (v Německu a Rakousku) biedermeier

. – Pro výtvarné umění rokoka jsou charakteristické drobné a půvabné tvary, zvlněné linie, asymetrické mušlovité a úponkovité ornamenty a zlacené štuky, nahrazující monumentální formy baroka. Stylové prvky se objevily ve výzdobě interiéru (P. Lepautre, *1660 – †1744, například Apartmá v Marly, Chambre du Roi ve Versailles, Hótel de Toulouse) a v užitém umění (návrháři G. M. Oppenort, *1672 – †1742, J. A. Meissonier, *1693 – †1750, N. Pineau). Architektura vychází z barokního půdorysu užívá však více zaoblené rohy, mělké řádkování stěn a zdrobnění měřítka, charakteristické jsou prosvětlené prostory interiérů, umocněné barevnými pastelovými tóny modré a růžové, girlandami a ornamentikou užívající fantastických, exotických a čínských motivů, hedvábnými tapetami, třpytivými broušenými lustry a četnými zrcadly navozujícími slavnostní ráz. K hlavním architektům patřili J. A. Meissonier, G. Boffrand (Salon de la Princesse v paláci de Soubise v Paříži), R. de Cotte a J.-A. Gabriel. Nový sloh byl přijat hlavně v Německu, do barokní architektury pronikly rokokové prvky například ve Zwingru v Drážďanech. Plně se vlivem francouzských architektů působících v Německu (například R. de Cotte v Bonnu) projevilo rokoko v knížecích rezidencích (zejména J.-F. Cuvilliés v Mnichově Reiches Zimmer v Rezidenci, Amalienburg v parku v Nymphenburgu, divadlo). V rámci „fridrichovského rokoka“ navrhl G. W. Knobelsdorf zámek Sanssouci v Postupimi (1745–1747), Charlottenburg a Operu v Berlíně. Rokoko proniklo v Německu i do sakrální architektury, v níž však přežívala barokní měřítka (kláštery Einsiedeln a Weingarten v kantonu