Výtvarné umění barok umožnil pronikavý rozvoj nových uměleckých typů a druhů (mravoličná malba, krajinomalba, portrét, zátiší) a promítáním individuality a subjektivity do uměleckého projevu prohloubil smysl pro psychologické problémy; v architektuře se vyznačoval prohnutými plastickými formami, křivkami a složitými prostorovými kompozicemi, výrazným uplatněním světla a syntetizujícími snahami (jednotné uplatnění všech uměleckých druhů v jednom díle); hlavními představiteli architektury baroku byli v Římě G.L.Bernini a F.Borromini, v Turíně G.Guarini, v sochařství G.L.Bernini a klasicisticky zaměřený A.Algardi; v malířství Caravaggio a hlavní představitel benátské malby G.B.Tiepolo, autor vedut Canaletto a F.Guardi. – V Čechách byla léta 1620–1640 dobou přípravy ještě prostoupené manýrismem, v období asi kolem let 1640–1690 rozvoj raného baroku, v letech 1690–1740 vrcholný barok, v období 1730–1750 rané rokoko s pozdním barokem, přibližně v období 1750–1800 se vázalo rokoko s klasicismem v rámci pozdní barokní kultury. Barok vnášený po
Bílé hoře do Čech jako nástroj rekatolizace s postupným sžíváním s domácím prostředím, nabyl charakteristických českých rysů; uplatnily se v něm estetické sklony a dispozice utvářené gotikou, renesancí a rudolfínským manýrismem; po ztrátě samostatnosti se barok stal hlavním činitelem kulturní kontinuity. Představiteli architektury v českých zemích byli C.Lurago, F.Caratti, J.B.Mathey, později Dienzenhoferové a Santini; v sochařství J.J.Bendl, M.B.Braun a Brokofové, později I.F.Platzer; malířství reprezentovali K.Škréta, M.Willmann, J.K.Liška, P.Brandl a J.Kupecký, V.V.Reiner, v rokoku N.Grand. Viz také
barok obecně,
barok v hudbě,
barok v dramatickém umění,
barok v literatuře.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
3. 7. 2001
Autor: -red-
