Luchino Visconti

Biografie / Režie / Dramatici

[Lukino Viskonty], *2.11.1906 (Milán, Itálie) – †17.3.1976 (Řím, Itálie), významný italský filmový a divadelní režisér a scenárista. Pocházel ze staré milánské šlechtické rodiny, od mládí měl vztah ke kulturnímu dění a umění, především k divadlu, kde se uplatnil nejprve jako herec. Zájem o film ho přivedl v roce 1936 do Francie, kde pracoval jako asistent režiséra Jeana Renoira. Po návratu do Itálie začal s přípravou svého prvního samostatně režírovaného filmu Posedlost, který vyvolal mezi mladými filmaři ohromný ohlas a Viscontiho rázem katapultoval do čela rodícího se filmového neorealismu. Pro realistický pohled na bídu fašistické Itálie byl však film, považovaný dnes za jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie, uveden do kin až po osvobození. Visconti, jenž dostal zákaz pracovat ve filmu, se mezitím věnoval divadlu a opeře, k nimž se vracel i později. V roce 1947 strávil delší dobu na Sicílii, kde natočil hraný dokument Země se chvěje, který je mnohými odborníky hodnocen jako vrcholné dílo italského filmového neorealismu. V dalších letech se zaměřoval především na adaptace významných literárních děl, jejichž prostřednictvím se často vracel do minulosti, v níž ho zajímaly společenské změny a zlomové historické okamžiky (zánik šlechty, nástup buržoazie, zrod fašismu), jejichž zpravidla aristokratičtí hrdinové trpí samotou a odcizením, jsou konfrontováni s deziluzí a musí se rozhodnout k osobní volbě, přičemž vlastně nemají na výběr. Ve všech svých filmech uplatnil neobvyklý smysl pro výtvarnou krásu, mimořádnou pozornost věnoval autenticitě prostředí, preciznímu vykreslení charakterů postav i tomu nejmenšímu detailu kostýmu, dekorace či rekvizity. A také hereckému obsazení, v němž figurovali nejvýznamnější herci jeho doby (Burt Lancaster, Alain Delon, Anna Magnaniová, Silvana Manganová, Claudia Cardinalová, Marcello Mastroianni, Dirk Bogard, Helmut Berger aj.), kteří pod jeho vedením podávali mimořádné výkony. Několik zamýšlených projektů – život skladatele G. Pucciniho, adaptace Shakespearova Hamleta a hlavně přepis Proustova Hledání ztraceného času – se mu nepodařilo realizovat. V roce 1974 prodělal infarkt, po němž byl upoután na pojízdné křeslo. Svůj poslední film Nevinný natočil v roce 1976, kdy tento poslední z velkých aristokratů také zemřel, čímž se uzavřela jedna mimořádná epocha světové kinematografie.

Vybraná filmografie (režie + spol. na scénáři, není-li uvedeno jinak): drama vášní a nenávisti natočené volně podle románu Jamese Cainea Listonoš zvoní vždy dvakrát s názvem Posedlost (1942), slavný hraný dokument o životě sicilských rybářů a první část zamýšlené trilogie Země se chvěje (1948, + námět a spol. na střihu; jedna z hlavních cen na MFF v Benátkách), snímek o rubu slávy dětských hvězd podle námětu teoretika neorealismu Cesara Zavattiniho Nejkrásnější (1951), výpravný kostýmní milostný příběh z 19. století s kritickým společenským podtextem podle novely Camilla Boita Vášeň (1954), volná a poněkud stylizovaná adaptace románu F. M. Dostojevského Bílé noci s názvem Natálie (1957), mistrovský příběh početné rodiny lukánských vystěhovalců v prostředí průmyslového velkoměsta s Alainem Delonem v hlavní roli Rocco a jeho bratři (1960), epizoda o manželských nesnázích mladého záletníka Práce z povídkového filmu Boccaccio 70 (1961), vynikající historická freska podle románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusy o zániku sicilské šlechty z doby Garibaldiho povstání Gepard (1963; Zlatá palma na MFF v Cannes a řada dalších cen), dramatický obraz rozkladu rodiny, těžce poznamenané rasovou perzekucí z válečných let, Hvězdy Velkého vozu (1965, + námět a scénář), adaptace románu Alberta Camuse Cizinec (1967), mistrovské koprodukční drama o mravním rozkladu německé průmyslnické rodiny v době nástupu nacistického režimu na počátku 30. let Soumrak bohů (1968), trýznivá melancholická úvaha o osudu stárnoucího umělce podle novely Thomase Manna Smrt v Benátkách (1971), tragický životní příběh duševně chorého bavorského krále Ludvík (1972), psychologická studie rodinných vztahů a situace intelektuála, který si uvědomuje tíhu své samoty, Rodinný portrét (1974), adaptace románu Gabriela D'Annunzia Nevinný (1976).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 7. 2022
Autor: PST

Odkazující hesla: Alain Delon, Annie Girardot, Claudia Cardinale, Federico Fellini, Franco Zeffirelli, Giuseppe Rotunno, Ingrid Thulin, italská kinematografie, Lotte Reiniger, Marcello Mastroianni, Michelangelo Antonioni, neorealismus, Nino Rota, Silvana Mangan, Suso Cecchi-D'Amico.