Marcello Mastroianni

Biografie / Herectví

[Mastrojany], *28.9.1924 (Fondana Liri, Frosinone, Itálie) – †19.12.1996 (Paříž, Francie), celým jménem Marcello Vincenzo Domenico Mastroianni, italský filmový herec. Pocházel z truhlářské rodiny, která se později přestěhovala natrvalo do Říma. Po maturitě na průmyslovce pracoval jako stavební odborník a přihlásil se na fakultu ekonomických věd římské univerzity. Před hrozícím odsunem do Německa utekl do Benátek, kde se živil prodejem obrazů. Již jako patnáctiletý statoval ve filmech tehdejších slavných režisérů a koncem 40. let získal profesionální divadelní angažmá – významné role vytvořil zejména pod vedením Luchina Viscontiho (Tramvaj do stanice Touha, Smrt obchodního cestujícího, Strýček Váňa aj.). Souběžně s divadelním působením se začal uplatňovat i ve filmu, kde si osvojil žádaný typ líbivého, bezstarostného a počestně zamilovaného mladíka. Zásadní zlom v jeho kariéře znamenal Viscontiho přepis novely F. M. Dostojevského Bílé noci pod názvem Natálie a zejména pak slavný film F. Felliniho Sladký život, který z něho rázem učinil mezinárodní hvězdu a který byl též počátkem dlouholeté spolupráce s tímto režisérem, jehož zaujal hercův nenucený civilní projev a pod jehož vedením vytvořil Mastroianni plejádu navenek suverénních a ješitných, ve skutečnosti však labilních a vnitřnímu zmatku propadajících mužů. Od konce 60. let účinkoval často ve filmech Ettoreho Scoly, v nichž vytvořil portréty obyčejných i nevšedních lidí, zatímco v dílech kontroverzního provokatéra Marka Ferreriho byl dotlačen do polohy až patologicky zvrácených jedinců. Naopak v komediální poloze se nalezl v úspěšných filmech známého režiséra Maria Monicelliho. Největší popularitu mu získaly postavy nekomplikovaných temperamentních donchuanů, zmítajících se v milostných vztazích a zdolávajících rozmanité životní nástrahy, zejména ze strany žen. Přestože se stal slavnou hvězdou s mimořádně širokým hereckým rejstříkem, nikdy neuvažoval o kariéře v Hollywoodu, naopak raději svou účastí podporoval zajímavé projekty duchovně spřízněných evropských tvůrců, často i zcela neznámých. Stal se zřejmě nejobsazovanějším hercem v historii italské kinematografie (během jednoho roku účinkoval běžně i v pěti filmech), a přestože se nepovažoval za politicky angažovaného umělce, snažil se vybírat si takové role, jimiž by mohl vyjádřit svá osobní stanoviska. V roce 1966 se stal spoluzakladatelem nezávislé produkční společnosti Master Films. Byl třikrát nominován na Oscara za výkony v neanglicky mluvených filmech (Rozvod po italsku, Zvláštní den, Oči černé), v roce 1988 byl poctěn Evropskou filmovou cenou Felix za celoživotní zásluhy o filmové umění. Jeho filmovou partnerkou byla nejčastěji Sophia Lorenová, výtečné duo vytvořil i s Felliniho partnerkou Giulliettou Masinovou (Ginger a Fred). Počátkem 50. let byl ženatý s herečkou Florou Carabellovu, jeho pozdější partnerkou (několikrát i ve filmu) byla francouzská herečka Catherine Deneuveová, s níž měl dceru Chiaru (1972), která se rovněž stala úspěšnou herečkou. Jeho bratr Ruggero Mastroianni se proslavil jako vynikající filmový střihač.

Vybraná filmografie (herec): film o vztahu dospělých k dětem Děti se na nás dívají (1943), komedie Psí život (1950), adaptace Pratoliniho románu z doby nástupu fašismu k moci Kronika chudých milenců (1953), příběh venkovských milenců Dny lásky (1954), jiskřivá komedie Manžel dvou žen (1956), úspěšný snímek Otcové a synové (1956), komedie z venkovského prostředí Lékař a šarlatán (1957), snímek o tehdy nové metodě bezbolestného porodu Nejkrásnější okamžik (1957), aktualizovaný přepis Dostojevského novely Bílé noci pod názvem Natálie (1957), zlodějská komedie Zmýlená neplatí (1958), příběh z jihoitalské rybářské vesnice Zákon (1958), slavný snímek F. Felliniho o zahálčivém životě římské smetánky Sladký život (1960), portrét společenské honorace ze sicilského města Krásný Antonio (1960), psychologické drama M. Antonioniho Noc (1960), kriminální drama Vrah (1961), černá satirická komedie z prostředí Sicílie Rozvod po italsku (1961; nominace na Oscara), obraz rubu filmové slávy, inspirovaný osudy B. Bardotové, Soukromý život (1961), adaptace Pratoliniho románu o vztazích dvou bratrů Rodinná kronika (1963), psychologická poetická komedie F.Felliniho 8 1/2 (1962), příběh o průkopnících dělnického hnutí v severní Itálii Stalo se v Turíně (1963), povídková komedie ze současné Itálie Včera, dnes a zítra (1963; Cena BAFTA), adaptace divadelní hry Eduarda de Filippa Manželství po italsku (1964), parafráze na dobrodružství slavného svůdce žen Casanova 70 (1964; Cena na MFF v San Sebastianu), adaptace existenciálního románu Alberta Camuse Cizinec (1967), sentimentální drama Milenci (1968), ironická komedie o milostném trojúhelníku Drama žárlivosti: všechny podrobnosti v černé kronice (1969; cena na MFF v Cannes), příběh neapolské dívky, která po válce pátrá v Sovětském svazu po osudu svého snoubence, Slunečnice (1969), osobitý pohled F. Felliniho na minulost a současnost italského hlavního města Roma (1971), příběh narušeného milostného vztahu podle povídky Ennia Flaiana Liza (1972), bláznivá komedie R. Polańského Co? (1972), krutá a ve své době skandální alegorická tragikomedie o gastronomických a sexuálních orgiích čtveřice přátel Velká žranice (1973), komedie o muži, který přišel do jiného stavu, Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc (1973), komedie o záletném herci Buď zdráv, umělče! (1973), příběh o italských revolucionářích z 30. let 19. století Allonsanfan (1974), příběh z prostředí blázince v době fašismu Po starém schodišti (1975), Paní z neděle (1975), komorní tragikomedie, odehrávající se ve chvílích setkání Mussoliniho s Hitlerem, Zvláštní den (1977; nominace na Oscara), svérázné drama lásky a žárlivosti Krevní pouto (1978), pochmurná satirická alegorie Silnice Řím – Neapol neprůjezdná! (1978), kriminální drama s prvky černé komedie Zločin a la Neapol (1978), fantaskní symbolický snímek o muži, který hledá ideální ženu, Město žen (1980), psychologicky laděná meditace o životě a italské společnosti Terasa (1980), téměř hororový psychologický snímek Přízrak lásky (1980), adaptace autobiografického románu Curzia Malaparta Kůže (1981), komorní historický příběh z doby francouzské revoluce Noc ve Varennes (1982), adaptace divadelní hry Luigiho Pirandella Jindřich IV. (1984), satirická nostalgická revue ze zákulisí pokleslé televizní zábavy Ginger a Fred (1985), melodramatický příběh na motivy několika povídek A. P. Čechova Oči černé (1987; nominace na Oscara, Cena za herecký výkon na MFF v Cannes), felliniovská koláž z prostředí filmařské kuchyně Interview (1987), příběh varietních umělců, do jejichž života zasáhla válka, Miss Arizona (1987), komorní psychologické drama Kolik je hodin? (1989; Volpiho pohár na MFF v Benátkách), pesimistická úvaha, situovaná na hranici mezi dvěma zeměmi, Přerušený krok čápa (1991), romantická komedie Svatba nebo pohřeb? (1992), operně stylizovaná poéma z periferie Jeden, dva, tři, slunce (1993; Volpiho pohár na MFF v Benátkách), satirická komedie ze světa módy Pret-a-porter (1994), úsměvná moderní alegorie – pohádka o stoletém muži, žijícím se svou sbírkou kinematografických memorabilií, Sto a jedna noc (1994), v surrealistickém klíči natočený fantaskní snímek o muži, který žije několika životy, Tři životy a jen jedna smrt (1995), psychologický povídkový snímek Za mraky (1995).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 1. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Annie Girardot, Elio Petri, Federico Fellini, Luchino Visconti, Michelangelo Antonioni, Nikita Michalkov.