Michelangelo Antonioni

Literatura / Biografie / Režie / Dramatici

[Antonjony], *29.9.1912 (Ferrara, Itálie) – †30.7.2007 (Řím, Itálie), italský filmový režisér, scénárista, výtvarný umělec a spisovatel. Pocházel ze zámožné měšťanské rodiny, vychováván byl výhradně ženami a už od dětství projevoval výtvarné nadání a zájem o film a divadlo. V roce 1935 absolvoval fakultu ekonomie a obchodu v Bologni a krátkou dobu pracoval v bance. Již během studií rozvíjel své literární zájmy a založil amatérské divadlo. Současně psal filmové a divadelní kritiky. V roce 1939 odešel do Říma, kde se stal redaktorem časopisu Cinema, psal scénáře a také vystudoval režii na Centro Sperimentale di Cinematografia (1941). Přes funkci pomocného režiséra a natáčení neorealisticky zaměřených dokumentů se sociální tématikou se počátkem 50. let propracoval k natáčení hraných filmů. Skutečným průlomem byl jeho snímek Dobrodružství (1960) a po něm následující filmy Noc, Zatmění a Červená pustina, tvořící tzv. tetralogii citů, která (podobně jako většina jeho dalších filmů) mapovala odvrácenou tvář průmyslové společnosti, analyzovala intelektuální a morální konformismus a zkoumala problémy citového odcizení a vyprahlosti moderního člověka, zejména na ženských hrdinkách, ztělesňovaných jeho dvorní herečkou a svého času i partnerkou Monikou Vittiovou (k jeho dalším oblíbeným hercům patřili Jeanne Moreauová, Marcello Mastroianni či Alain Delon). Tomu tvůrce přizpůsobil i novátorský strohý styl vyprávění, založený na dlouhých záběrech, složitých jízdách kamery, estetizující kompozici a minimalizovaných dialozích. V 60. letech se stal intelektuální hvězdou, koncem desetiletí pak působil za hranicemi Itálie – např. ve Velké Británii natočil své vrcholné dílo Zvětšenina. V roce 1985 byl postižen mozkovou mrtvicí, ale ani trvalé upoutání na invalidní vozík mu v dalších letech nezabránilo v občasných návratech k filmařské práci. Antonioni byl všestranný umělec, kromě režie se věnoval též výtvarnému umění (např. v roce 1984 měl v Benátkách velkou výstavu akvarelů) a spisovatelské činnosti (nejznámější je jeho kniha povídek Kuželník u Tiberu). Za své dílo získal řadu ocenění, mj. byl jmenován rytířem Velkého kříže (1992) a poctěn zvláštním Oscarem (1995). Spolu s režiséry Federikem Fellinim a Luchinem Viscontim vytvořil velké trojhvězdí italské kinematografie šedesátých let.

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): dokument Lidé od Pádu (1943–1947, + scénář), středověký rytířský příběh Návštěva z temnot (1943, asistent režie), obraz poválečného italského venkova Tragický hon (1947, spol. na scénáři), psychologické kriminální melodrama a celovečerní hraný debut Kronika jedné lásky (1950, + námět a spol. na scénáři), celovečerní debut F. Felliniho Bílý šejk (1952, spol. na scénáři), studie zločinnosti mládeže podle skutečných případů z policejní kroniky Poražení (1952, + spol. na námětu a scénáři), povídka Pokus o sebevraždu (1952, + spol. na námětu a scénáři) z povídkového filmu Láska ve městě (1952), portrét několika žen z prostředí římských módních salonů Přítelkyně (1955, + spol. na scénáři), psychologické drama osamělého muže Výkřik (1957, + spol. na scénáři), sugestivní obraz citové prázdnoty z prostředí římských boháčů Dobrodružství (1959, + námět a spol. na scénáři; Zvláštní cena poroty a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes), podobně laděný snímek z prostředí milánské společnosti Noc (1960, + spol. na námětu a scénáři; Donatellův David za režii), další snímek na téma vyprahlosti citových vztahů Zatmění (1961, + spol. na námětu a scénáři, Zvláštní cena poroty a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes), pochmurný obraz moderní průmyslové společnosti a první barevný film Červená pustina (1964, + spol. na námětu a scénáři; Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách), mistrovské podobenství o tajemství skutečnosti a Antonioniho nejslavnější film Zvětšenina (1966, + spol. na scénáři; Zlatá palma na MFF v Cannes, nominace na Oscara za scénář a režii), v USA natočený poetický obraz revolty americké mládeže Zabriskie Point (1969, + spol. na scénáři), koprodukční pronikavá metafora složitosti lidského života s Jackem Nicholsonem v roli muže, který přijme totožnost mrtvého člověka, Povolání: reportér (1975, + spol. na scénáři), moderní televizní adaptace Cocteauovy hry Dvojhlavý orel o zavraždění královny Alžběty Rakouské s názvem Tajemství Oberwaldu (1979, + spol. na scénáři), komorní milostný příběh režiséra, hledajícího představitelku pro svůj budoucí film, Pátrání po jedné ženě (uváděno též pod názvem Identifikace ženy, 1982, + námět, střih a spol. na scénáři), psychologicky laděný povídkový snímek podle knihy Kuželník u Tiberu s názvem Za mraky (1995, námět, scénář + režie ve spolupráci s Wimem Wendersem), sci-fi Směr Verna (1999, spol. na scénáři a produkci), meditace nad odcizením manželských vztahů podle povídky Kuželník u Tiberu s názvem Nebezpečný vývoj událostí (2001, + námět) z povídkového filmu Eros (2004).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 1. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Carlo Di Palma, existencialismus, Federico Fellini, Gianni Di Venanzo, italská kinematografie, Jane Birkin, Jeanne Moreau, Maria Schneider, Monica Vitti, Suso Cecchi-D'Amico, Wim Wenders.