Benátská republika

Stát v 9.–18. století, vytvořený námořní, vojenskou a obchodní expanzí Benátek

. Do konce 17. století námořní velmoc ve Středomoří. Základem moci benátské republiky byla kontrola značné části tranzitního obchodu mezi Evropou a Východem (prostřednictvím obchodních faktorií a podřízených území), dále vlastní výroba (Arsenal – největší výrobní komplex ve středověké Evropě), výroba skla a křišťálu v Muranu

, galanterní zboží, zlatnictví a rozvinuté finančnictví. Hlava státu dóže

(kníže). Pokusy některých dóžecích rodů o nastolení dědičné monarchie v 10.–13. století potlačeny kupeckou šlechtou, která ovládala benátskou republiku oligarchicky prostřednictvím signorie

a Velké rady. Lidové shromáždění mělo jen malý vliv. Faktickou nezávislost získala benátská republika za válek Karla Velikého

s Byzancí

na počátku 9. století (úplné odtržení od Byzance v 11. století ). V 10. století nastoupila expanzi v Dalmácii

, roku 1084 porazila Normany. V letech 1203–1204 využil dóže E. Dandalo 4. křížové výpravy

k dobytí Zadaru

a k velkým územním ziskům (dóže se stal spoluvladařem v latinském císařství, benátská republika ovládla Krétu

, Euboiu

, částí Peloponésu

, Albánie

, Cařihradu

). Ve 14. století byla k benátská republika připojena italskému městu Treviso

, Padova

, Vicenza

, Bassano

, Belluno

, Verona

, Brescia

, Bergamo

, Ravenna

. Na počátku 15. století opanovala benátská republika zbytek Dalmácie, Friulska a jižní Istrie. Hlavním námořním rivalem benátské republiky byl Janov

, poražený v námořní bitvě u Chioggia (roku 1379). V 15.–18. století bylo panství benátské republiky ohroženo expanzí osmanské říše

. Benátská republika se podílela na řadě protitureckých koaličních válek (roku 1571 vítězství v bitvě u Lepanta

), zajistila si však již v roce 1454 výsadní obchodní postavení v Cařihradě. V 15. století ztratila Kypr, Euboiu, panství na Krymu a v Albánii, roku 1657 bylo poraženo benátské loďstvo u Dardanel

. Roku 1669 se Turci zmocnili Kréty, na počátku 18. století Peloponésu. V důsledku válek a hospodářské stagnace došlo k oslabení benátské republiky. Mírem v Campoformio

v roce 1797 byla rozdělena mezi cisalpínskou republiku a Rakousko.