západofranská říše

Západní část původní franské říše

Karla I. Velikého

, která verdunskou smlouvou v roce 843 připadla jeho vnukovi Karlu II. Holému

; základ středověkého franského státu. K zapadofranské říši náležely Neustrie

(severozápad Francie), Bretagne

, Flandry

, Burgundsko

, Septimánie

, Aquitánie

a Katalánie (barcelonské hrabství). Smlouvou v Meersenu v roce 870 si Karel II. Holý a Ludvík II. Němec rozdělili Lotharingii, původní císařský úděl svého bratra Lothara II. Další snaha Karla II. Holého o expanzi na úkor východofranské říše (podtržená císařskou korunovací v roce 875) vlada skončila v roce 876 jeho porážkou vojsky Ludvíka III. Uvnitř říše musel Karel II. Holý čelit útokům Normanů (v letech 845, 856, 861) a rozkladným snahám feudálů, kterým byl v roce 877 v Quiersy-sur-Oise nucen přiznat dědičnost úřadů a lén; za jeho nástupců (Ludvík II., Ludvík III., Karloman) došlo k dalšímu úpadku ústřední moci a ke ztrátám území (879 oddělení Dolního Burgundska a Lotrinska); tato území později připadla římskoněmecké říši. Normanský problém byl vyřešen za vlády Karla III. Simplexe smlouvou v Saint-Clair-sur-Epte v roce 911, jíž bylo území Normandie uděleno Rollovi. Karlovská dynastie vládla s přestávkami do roku 987; s jejich nástupci Kapetovci

je spojeno formování a rozkvět středověkého feudálního franského státu.