Josef Kajetán Tyl

Biografie

*4.2.1808 – †11.7.1856, český prozaik, dramatik a novinář, organizátor českého společenského a divadelního života. Byl hercem německých kočujících společností, od roku 1831 úředníkem u vojska. Literární práce (povídky, kritiky, básně, překlady) publikoval zvláště v Květech a Pražském poslu. Nejvýznamnější je Tylův přínos českému divadlu, které postavil na profesionální základy. Své divadelní zásady uplatňoval na ochotnické scéně v Kajetánském divadle a zvláště ve Stavovském divadle, kde byl v letech 1846–1851 dramaturgem. Po zákazu českých her na této scéně působil u venkovských společností. Výrazný demokratismus uplatnil Tyl nejen v prózách ze současnosti (Kusy mého srdce) a z historie (Rouna Ruthardova), ale zvláště v dramatech, která tvoří hlavní část jeho díla. Dobový sentimentalismus příznačný i pro prózu (Poslední Čech), poznamenal i jeho jinak realistické obrazy a frašky z lidového prostředí (Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce) i báchorkové hry o věrnosti domovu a jeho mravním hodnotám (Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec, Čert na zemi, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky). Sentimentalismus překonal v historických dramatech, jež psal v ovzduší revolučního roku 1848 a jež tvoří umělecký vrchol jeho tvorby (Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměře, Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů, Staré Město a Malá Strana). Tyl je autorem textu písně Kde domov můj, která zazněla ve Fidlovačce a později se stala součástí československé státní hymny.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 1. 2008
Autor: -red-

Odkazující hesla: Anna Kolárová-Manetínská, annominace, Antonín Grund, Antonín Vorel, Antonín Zíb, Bedřich Prokoš, Bohuš Záhorský, česká literatura, české a slovenské národní obrození, české divadlo, divadelní společnosti, Divadlo Pod Palmovkou, Ema Pechová, Emil Jozef Horváth, Eva Klenová, Ferdinand Strejček, František Brož, František Černý, František Horák, František Kovářík, František Laurin, František Pravda, František Škroup, František Xaver Krumlovský, Gustav Opočenský, Ignác Leopold Kober, Jan Hýbl, Jan Kaška, Jan Nepomuk Lapil, Ján Sýkora, Jana Ebertová, Jana Hlaváčová, Jana Kuršová, Jarmila Krulišová, Jindřich Plachta, Jiří Fiala, Jiří Frejka, Jiří Klem, Jiří Kostka, Jiří Sovák, Jiřina Štěpničková, Josef Alois Prokop, Josef Koníček, Josef Mixa, Josef Somr, Josef Svoboda, Josef Větrovec, Josef Vinklář, Karel Dudič, Karel Havlíček Borovský, Karel Höger, Karel Šimanovský, Karel Steklý, KarelRuber, komedie, Květa Fialová, Květy, Ladislav Šimek, lokální fraška, Luděk Kopřiva, Luděk Munzar, Ludvík Veverka, Magdaléna Forchheimová, Marie Bečvářová, Marie Burešová, Marie Ryšavá, Marie Vášová, Martin Růžek, Milada Davidová, Milan Hložek, Miloš Slavík, osvícenská literatura, osvícenství, Praha, Pyat Félix, romantismus, Rudolf Chromek, Rudolf Lampa, Růžena Nasková, Růžena Nováková, sentimentalismus, Stanislav Neumann, Václav Postránecký, Václav Štětka, Vendelín Budil, Vladimír Krška, Vlasta Fialová, Vlasta Matulová, Vojtěch Plachý-Tůma, Zdeněk Štěpánek.