Jindřich Plachta

*1.7.1899 (Plzeň, Rakousko-Uhersko) – †6.11.1951 (Praha, Československo), vlastním jménem Jindřich Šolle, významný český filmový a divadelní herec. Jeho otec byl zdatným montérem v plzeňské Škodovce (několik let pracoval také v Rusku), ale syn odmítl jít v jeho šlépejích, neboť již od dětství tíhl k divadlu. Během studií na obchodní akademii působil jako statista ve Velkém městském divadle v Plzni a v této době přišel ke své přezdívce Plachta (podle široké a podivně vlající pláštěnky, již nosil), kterou později přijal za své umělecké jméno. Po maturitě v roce 1918 začal pracovat v Ústřední bance českých spořitelen, kterou byl vyslán do Krakova

, odkud však byl vyhozen, a poté získal místo na Poštovním úřadě v Praze. Byl pověstný svou skromností a plachostí (v zaměstnání byl považován za neschopného nekňubu), ale měl zálibu v komediantství a předvádění se, což odstartovalo jeho hereckou kariéru, které se od roku 1927 věnoval profesionálně. Postupně prošel s vlastními sólovými čísly (oblíbená byla scénka Potlachy Vůněslavy Acetylénové) kabarety Satyr a Červená sedma, Divadlem Vlasty Buriana, Rokokem, Osvobozeným divadlem

a dalšími soubory. Nabídku do Národního divadla

si však netroufl přijmout. Od poloviny 20. let se začal objevovat v němých filmech (bylo jich celkem dvacet), většinou však šlo o vedlejší a epizodní roličky. Jeho prostému herectví dal vyniknout až zvukový film, v němž vytvořil neuvěřitelnou stovku rolí (převážně však vedlejších, hlavní role dostával jen zřídka), většinou sympatických postav obyčejných lidí a lidových dobráků, v nichž kromě vysoké postavy uplatnil svůj nesmělý projev, zvláštní způsob řeči a hlubokou lidskost, čímž si získal postavení jednoho z nejoblíbenějších (a také nejobsazovanějších) herců a z tohoto pohledu vycházel často vítězněji ve srovnání s dalšími velkými komiky této doby Vlastou Burianem

a Hugem Haasem

, s nimiž se ve filmu několikrát setkal. Jeho prvním velkým úspěchem byla postava krejčího Habáska v komedii Muži v offsidu, z jeho dalších rolí vynikl dělník Fábera v komedii Nebe a dudy, drožkář Šourek v komedii Karel a já či profesor matematiky v dramatickém snímku Před maturitou. Nikdy se netajil svými komunistickými ideály a během okupace, často v ohrožení života, působil aktivně v odboji (mj. se mu podařilo zachránit představitele ústředního výboru KSČ

Jana Zíku), finančně podporoval postižené rodiny a vyhýbal se stykům s nacisty. Po osvobození byl členem Divadla 5. května (1945-1948), poté působil jednu sezónu v Národním divadle

a sedm desítek představení odehrál na zájezdech Divadla pod Plachtou, což byla samostatná scéna Vesnického divadla. Zahrál si ještě v několika filmech (naposledy v roce 1950 v agitce Karhanova parta), a navzdory špatnému zdravotnímu stavu se aktivně zapojil do budování nové republiky, včetně politické agitace či dobrovolných brigád v dolech a na žních, což mu definitivně podlomilo zdraví. Působil též v rozhlase, psal do Tvorby

a Rudého práva

, napsal i několik drobných próz (nejznámější je pohádka Pučálkovic Amina, která se později dočkala televizní večerníčkové verze). Byl otcem dvou dětí, zemřel předčasně ve věku pouhých dvaapadesáti let. Jeho výjimečné osobnosti a umění je věnován střihový dokument Večery s Jindřichem Plachtou (1953). Posmrtně byly vydány sborníky jeho drobných humoristických próz a vzpomínek Na slovíčko s Jindřichem Plachtou (1980) a O lidech nešikovných (1989).

Vybraná filmografie (pouze zvukové filmy): drama podle povídky Egona Erwina Kische

a jeden z vrcholů české němé kinematografie (zvukové scény byly natočeny dodatečně) Tonka Šibenice (1930), mimořádně úspěšná burianovská komedie podle divadelní hry Emila Artura Longena

C. a k. polní maršálek (1930), vlastenecká veselohra podle divadelní hry Josefa Kajetána Tyla

Fidlovačka (1930), milostná romance podle románu F. X. Svobody

Černý plamen (1930), poštmistrovská komedie podle divadelní hry Bernharda Buchbindera On a jeho sestra (1931), úspěšná fotbalová komedie podle románu Karla Poláčka

Muži v offsidu (1931), úspěšná burianovská komedie To neznáte Hadimršku (1931), legionářské drama podle románové trilogie Josefa Kopty

Třetí rota (1931), adaptace divadelní hry Františka Langera

Obrácení Ferdyše Pištory (1931), rozverná operetka z prostředí módního salónu Děvčátko, neříkej ne! (1932), situační komedie Sňatková kancelář (1932), dramatický příběh ze středoškolského prostředí a jeden z nejvýznamnějších českých filmů první poloviny 30. let Před maturitou (1932), komedie podle hry E. A. Longena

a jeden z nejúspěšnějších burianovských titulů Anton Špelec, ostrostřelec (1932), zdařilá detektivka podle románu Emila Vachka

Vražda v Ostrovní ulici (1933), volná adaptace románu K. Poláčka

Dům na předměstí (1933), konverzační komedie podle divadelní hry Bedřicha Vrbského

Zázračný lékař pod názvem Její lékař (1933), melodramatická komedie podle divadelní hry Evžena Hollého Zlatá Kateřina (1934), komedie Z bláta do louže (1934), nadčasová komedie podle námětu K. Poláčka

U nás v Kocourkově (1934), filmová verze populární lidové operety Na Svatém kopečku (1934), další operetní komedie Na růžích ustláno (1934), adaptace lidového románu Ignáta Herrmanna

Vdavky Nanynky Kulichovy (1935), komedie podle divadelní hry F. F. Šamberka

Jedenácté přikázání (1935), romantický příběh o legendárním slovenském zbojníkovi Jánošík (1935), dojemná historka podle povídky I. Herrmanna

Bezdětná (1935), lidová komedie Barbora řádí (1935), lidová komedie podle námětu Olgy Scheinpflugové

Švadlenka (1936), komedie podle románu Ericha Kästnera

Tři muži ve sněhu (1936), operetní komedie Uličnice (1936), mírně ironická komedie podle divadelní hry Františka Langera

Velbloud uchem jehly (1946), vesnické drama podle divadelní hry Aloise Jiráska

Vojnarka (1936), mírně vlastenecká komedie Armádní dvojčata (1937), komedie podle divadelní hry Karla Bachmanna Důvod k rozvodu (1937), zdařilá adaptace novely Aloise Jiráska

Filosofská historie (1937), příběh o solidaritě obyčejných lidí Harmonika (1937), lidová prázdninová komedie Jarčin profesor (1937), životopisný snímek podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud pod názvem Karel Hynek Mácha (1937), drama podle románu Karolíny Světlé

Kříž u potoka (1937), nekonvenční drama Láska a lidé (1937), zdařilá adaptace divadelní hry Ladislava Stroupežnického

Naši furianti (1037), válečné drama Poručík Alexander Rjepkin (1937), konverzační komedie o konkurenčním boji dvou módních salónů Poslíček lásky (1937), komedie z bankéřských kruhů Ze všech jediná (1937), pokus o dětský dobrodružný film Ztratila se Bílá paní (1937), operetní komedie Bílá vrána (1938), komedie o tom, že veselo může být i u zubaře, Děti na zakázku (1938), adaptace dívčího románku Jarmily Hüttlové Ideál septimy (1938), bláznivá komedie Milování zakázáno (1938), komedie Pán a sluha (1938), hudební komedie Slečna matinka (1938), adaptace povídky Jana Nerudy

Vzhůru nohama (1938), slavná študácká komedie Cesta do hlubin študákovy duše (1939), komedie podle námětu O. Scheinpflugové

Dobře situovaný pán (1939), úsměvný příběh kočovné divadelní společnosti Hvězda z poslední štace (1939), komedie Kdybych byl tátou (1939), komedie podle divadelní hry Karla Piskoře Svátek věřitelů (1939), dramatický příběh z hornického prostředí podle původního námětu Jana Drdy

Druhá směna (1940), komedie o mladém manželství Konečně sami (1940), zdařilá kriminální komedie Pelikán má alibi (1940), lidová komedie Štěstí pro dva (1940), kvalitní adaptace romaneta Jakuba Arbese

Advokát chudých (1941), manželské melodrama podle původního námětu Vladimíra Neffa

Gabriela (1941), dodnes oblíbená komediální moralita Nebe a dudy (1941), adaptace populárního románu Karla Václava Raise

Pantáta Bezoušek (1941), výtečná adaptace románové epopeje Karla Matěje Čapka-Choda

Turbína (1941), lidová komedie podle divadelní hry Karla Fořta Z českých mlýnů (1941), výtečné drama podle povídky Jaroslava Havlíčka

Skleněný vrch pod názvem Barbora Hlavsová (1942), pokus o bláznivou komedii Host do domu (1942), komedie o drožkáři a jeho moudrém koni Karel a já (1942), zdařilá adaptace populárního románu Jana Drdy

Městečko na dlani (1942), pokus o poetický příběh prvního citového vzplanutí Žíznivé mládí (1943), secesní romance Jarní píseň (1944), poetický mix dramatu a komedie Kluci na řece (1944), výpravná kostýmní komedie podle divadelní hry Karla Krpaty Počestné paní pardubické (1944), kostýmní komedie podle námětu Ivana Olbrachta

Prstýnek (1944), drama Skalní plemeno (1944), staromilská komedie U pěti veverek (1944), lyrická komedie o návratu do rodného kraje Řeka čaruje (1945), milostný příběh Pancho se žení (1946), sentimentální komedie z varietního prostředí Právě začínáme (1946), historické drama Průlom (1946), optimistická komedie o poválečné bytové krizi Nevíte o bytě? (1947), komedie podle romaneta Jiří Mařánka

Červená ještěrka (1948), dobou vzniku již poznamenané společenské drama Dravci (1948), komediální agitka Pan Novák (1949), dobový příspěvek k výuce dějin dělnického hnutí Zvony z rákosu (1950), filmová verze proslulé divadelní agitky Vaška Káni

Parta brusiče Karhana pod názvem Karhanova parta (1950).