Jana Hlaváčová

Biografie / Herectví

*26.3.1938 (Praha, Československo) – †13.1.2024 (Praha), česká divadelní, filmová a televizní herečka. Narodila se do rodiny úředníka, který byl vášnivým ochotníkem a který v ní také probudil zájem o divadlo. Už na základní škole navštěvovala divadelní kroužek a během studia na gymnaziu statovala v Divadle S. K. Neumanna (pozdější Divadlo pod Palmovkou), v Divadle Míly Melanové a ve Wolkerově divadle. Po maturitě vystudovala DAMU (1960) a ještě během studií dostala svou první příležitost před filmovou kamerou jako průvodkyně Čedoku Mefistofela v komedii Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže (1959). Své první angažmá získala v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965), posléze se stala členkou Národního divadla v Praze, kde zažila svou vrcholnou éru – díky svému širokému hereckému rejstříku se objevovala v komediích, antických dramatech a psychologických hrách (mj. v představeních Naše městečko, Manon Lescaut, Atlantida, Po pádu, Hippodamie, Višňový sad, Idiot, Maškaráda, Bouře, Hamlet, Věc Makropulos, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Optimistická tragédie, Vojnarka, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Nebezpečné vztahy) a kde setrvala až do roku 1990, kdy odešla společně se svým manželem pro neshody s tehdejším vedením činohry. Po několika letech bez stálého angažmá zakotvila v roce 1995 v Divadle na Vinohradech, kde ztvárnila mnoho významných rolí (Marie Stuartovna, Smutek sluší Elektře, Kráska z Leenane, Familie aj.). Ve filmu účinkovala soustavně od počátku 60. let, často v kostýmních snímcích a v komediích, a stala se jednou z nejpopulárnějších českých hereček. Ještě více příležitostí jí nabídla televize v řadě seriálů (Eliška a její rod, Pan Tau, Byl jednou jeden dům, Alexandr Dumas starší, Chalupáři, Stříbrná pila, Dnes v jednom domě, Vlak dětství a naděje, Cirkus Humberto, Rodáci, Náměstíčko, Náves, Místo v životě, Příkopy, Hraběnky, Dokonalý svět) a významných inscenacích (Obžalovaná, Ikarův pád, Ohnivé ženy aj.). Spolupracovala s rozhlasem, příležitostně působila v dabingu a vyučovala na DAMU. V roce 2011 ze zdravotních důvodů svou uměleckou činnost přerušila. Za své herecké umění byla oceněna tituly zasloužilá umělkyně (1985), národní umělkyně (1988) a Cenou Thálie (1996). Jejím prvním manželem byl herec Jiří Michný (†1969), s nímž měla dceru Terezu (*1963). Poté se provdala za herce Luďka Munzara – z tohoto manželství pochází dcera Barbora Munzarová (*1971), která se stala rovněž herečkou. Její mladší sestra Dana (1945) si zvolila rovněž herectví (řadu let působila v Divadle E. F. Buriana).

Vybraná filmografie: mefistofelovská komedie Kam čert nemůže (1959), optimistický příběh ze současnosti Všude žijí lidé (1960), satirická pohádka Florián (1961), povídkový snímek Kolik slov stačí lásce? (1961), drama podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho Noční host (1961), komedie Prosím, nebudit! (1962), zapomenutý příběh zamilované dvojice Láska na toulkách (1964), příběh z prostředí domova narušené mládeže Škola hříšníků (1965), hořká komedie Flám (1966), televizní detektivka Někoho jsem zastřelil (1966), televizní historické drama Královský omyl (1968), mírně dráždivá komedie aneb Zvonokosy po česku pod názvem Objížďka (1968), televizní drama Barometr (1969; Cena kritiky na MTF Monte Carlo), televizní drama Obžalovaná (1969), televizní dramatizace románu Ivana Olbrachta Žalář nejtemnější (1969), televizní detektivka podle románu Georgese Simenona Obavy komisaře Maigreta (1970), televizní detektivka podle stejnojmenné povídky Hany Proškové Zvláštní případ (1970), optimistický příběh začínajícího lékaře v pohraniční vesnici Všude žijí lidé (1971), televizní vyprávění o životě spisovatele Alexandra Dumase Tajemství velikého vypravěče (1971), povídka Smrt za slunovratu z filmu Aféry mé ženy (1972), televizní drama Půlpenny (1974), televizní komorní příběh o setkání dvou osamělých lidí Raněný lučištník (1975), vyprávění o vojácích střežících západní hranici Na konci světa (1975), dětská komedie Terezu bych kvůli žádné holce neopustil (1976), psychologicky laděný příběh citového vzplanutí Zrcadlení (1977), vynikající televizní drama Jiřího Hubače na téma destruktivního nebezpečí alkoholismu Ikarův pád (1977), televizní detektivka podle románu Patricka Quentina Podezřelé okolnosti (1977), televizní drama na téma kriminality mládeže Cesta domů (1978), obrazy ze života Antonína Dvořáka Koncert na konci léta (1979), příběh z moravského venkova podle románu Jana Kostrhuna Černé ovce pod názvem Tvář za sklem (1979), televizní příběh o citovém vzpanutí dvou mladých lidí Příliš mladí na lásku (1980), televizní drama Černá kulička (1980), další příběh ze současné vesnice podle novely Jana Kostrhuna Pytláci (1981), televizní adaptace klasické novely Boženy Němcové V zámku a podzámčí (1981), pohádkový příběh na motivy pohádky K. J. Erbena Třetí princ (1982), televizní adaptace románu Liona Feuchtwangera Vyhnanství (1982), televizní historické drama z doby přemyslovského státu podle her Jaroslava Vrchlického Pouť králů (1982), první část televizní komediální duchařské trilogie Ohnivé ženy (1983), volné pokračování filmu Ikarův pád o boji s démonem alkoholu Tažní ptáci (1983), televizní příběh opuštěné holčičky, která najde novou rodinu, Cizí holka (1984), výpravná podívaná k padesátému výročí barrandovských ateliérů Barrandovské nocturno aneb Jak film zpíval a tančil (1984), historické drama podle novely M. V. Kratochvíla Komediant (1984), epizoda ze života Boženy Němcové, sledované placenou konfidentkou, podle novely M. V. Kratochvíla Veronika (1985), životopisný snímek o závěrečném tvůrčím období Leoše Janáčka Lev s bílou hřívou (1986), volné pokračování inscenace Ohnivé ženy pod názvem Ohnivé ženy se vracejí (1986), televizní apokryf o vzniku antického dramatu Médeia pod názvem Žena z Korinta (1986), závěrečný díl duchařského triptychu Ohnivé ženy mezi námi (1987), televizní detektivka Srdíčko (1987), třetí část úspěšné „básnické“ série Jak básníkům chutná život (1987), satirická komedie z prostředí umírněně pracující inteligence podle knihy Ladislava Pecháčka Vážení přátelé, ano (1989), televizní drama ze života maturantů a jejich rodičů Příliš mnoho dobrých úmyslů (1991), čtvrtá část úspěšné série Konec básníků v Čechách (1993), televizní kriminální drama, které je současně psychologickou studií strachu, Jak se ztratit ve zlém světě (1993), televizní pohádka Sedmero krkavců (1993), optimistické drama z prostředí plicního sanatoria Učitel tance (1994), televizní drama Narcisový dům (1994), televizní historické drama Generál Eliáš (1995), televizní inscenace vycházející z divadelní hry J. K. Tyla Kníže Václav (1995), volná televizní adaptace povídky Boženy Benešové Srdeční slabosti (1996), televizní drama podle povídky Karla Čapka Na zámku (2000), televizní drama Vůně vanilky (2001), televizní adaptace románu Hanse Fallady I ve smrti sami (2003), závěrečná část básnické série Jak básníci neztrácejí naději (2003), komediální pohled do života fotbalových fanoušků Non Plus Ultras (2004), televizní příběh dvou kamarádek, do jejichž života zasáhne osudová náhoda, Ruth to vidí jinak (2004), úspěšná pohádka Anděl Páně (2005), smutná komedie Všechno nejlepší (2007), televizní válečné drama Operace Silver A (2007), televizní drama Velkofilm (2007), temný psychologický thriller Viditelný svět (2011).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 4. 2024
Autor: PST

Odkazující hesla: české divadlo, Luděk Munzar.