Činoherní klub

Divadlo v Praze založené roku 1965 především režisérem Ladislavem Smočkem a dramaturgem Jaroslavem Vostrým. První herecký soubor divadla přišel spolu s režisérem Janem Kačerem z Ostravy, premiérou byla dne 27.2.1965 hra Ladislava Smočka Piknik v autorově režii. Během jediné sezóny se Činoherní klub stal jedním z nejoblíbenějších pražských divadel. Většina inscenací byla postavena zejména na hereckých výkonech a řada členů souboru se brzy stala protagonisty proslulých filmů nové vlny československého filmu z konce 60. let. Repertoár divadla tvořily především soudobé české hry a ruská divadelní klasika. K nejznámějším inscenacím z konce 60. let patřilo Smočkovo Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Na koho to slovo padne A. Vostré, Gogolův

Revizor, Zločin a trest F. M. Dostojevského, Machiavelliho Mandragora aj. Vedle kmenových režisérů pracovali v Činoherním klubu také například Jiří Menzel

a Evald Schorm

. Činoherní klub hrál často v zahraničí, triumfem byla účast na mezinárodním festivalu Divadlo národů v Londýně roku 1970. Počátkem 70. let se po nuceném odchodu většiny vůdčích osobností divadla ocitl Činoherní klub v umělecké krizi, systematičtěji pracovat začal až na konci 70. let po příchodu uměleckého šéfa Jiřího Daňka. Nejvýznamnějšími inscenacemi se staly Cesta dlouhého dne do noci E. O'Neilla, Zuckermayerův Hejtman z Kopníku, Horváthovy Povídky z Vídeňského lesa, Gogolovi Hráči, Hrabalův Něžný barbar, Ivanov A. P. Čechova

, Svatby A. P. Čechova

a Brechta a dramatizace Hrabalovy novely Obsluhoval jsem anglického krále. Činoherní klub se v této době zúčastnil festivalů ve Finsku, Jugoslávii, Kanadě, Španělsku, hrál ve Francii, Maďarsku, Sovětském svazu dalších zemích. Dobrou úroveň uměleckých výsledků divadla zajišťovali především režiséři Ladislav Smoček a Ivo Krobot, jako hosté spolupracovali Jiří Menzel a Vladimír Strnisko. Po listopadu 1989 se do divadla znovu vrátil Jaroslav Vostrý jako umělecký šéf a po osamostatnění divadla se stal jeho ředitelem. V roce 1999 se stal ředitelem Činoherního klubu Vladimír Procházka, pod jehož vedením se divadlo pokouší opět vrátit ke svým základním východiskům, které určovaly jeho svébytnost. Z této doby pochází inscenace Ladislava Smočka Jednou k ránu, Georga Büchnera Vojcek, A. P. Čechova Lesoduch, B. M. Koltèse Návrat do Pouště, Václava Štecha Deskový statek, A. S. Suchovo-Kobylina Proces, Joe Ortona Jak se bavil pan Sloane, Zoltána Egresyho Portugálie, Martina McDonagha Osiřelý západ, Molièra Misantrop, L. Chiarelliho Maska a tvář, J. Fosseho Jméno/Noc zpívá své písně. Divadelní sál Činoherního klubu je stále vyprodaný, jeho inscenace se objevují v nominacích prestižních kritických anket. Nadací Alfréda Radoka byl Činoherní klub vyhlášen Divadlem roku 2002.