Jindřich IV. z dynastie sálské

*11.11.1050 – †7.8.1106, z dynastie sálské, od roku 1056 římskoněmecký král a od roku 1084 císař, syn Jindřicha III.

Byl zvolen již v roce 1053 a korunován roku 1054. Za jeho nezletilosti (do roku 1065) vládla zpočátku jeho matka Agnes

. Postupně získali podíl na moci vévodové Rudolf z Rheinfeldenu

, Berthold ze Zähringu a Ota z Northeimu

, od roku 1062 arcibiskupové Anno Kolínský

a Adalbert Hamburský

. V úsilí obnovit panovnickou moc se Jindřich IV. dostal do konfliktu se saskou šlechtou, která proti němu v roce 1073 povstala. Potlačil ji roku 1076 mimo jiné s pomocí českého knížete Vratislava II.

Obnovení císařské autority při jmenování biskupů v italských městech vyvolalo lidové povstání v Miláně (pataria

) a vedlo k boji s papežem Řehořem VII.

(boj o investituru

). Papež dal Jindřicha IV. do klatby a vyzval německá knížata k nové volbě. Aby potlačil opozici knížat (Rudolf z Rheinfeldenu, Heřman ze Salmu), ustoupil Jindřich IV. papeži v Canosse

(roku 1077). Na obnovení klatby v roce 1080 odpověděl tažením do Říma, kde roku 1084 dosadil svého papeže Klimenta III. (za podporu v této válce udělil Jindřich IV. v roce 1085 Vratislavovi II. královský titul). Nástupci Řehoře VII., zejména Urban II.

, pokračovali v boji s Jindřichem IV. za podpory opozice v říši. Roku 1102 byl Jindřich IV. dán znovu do klatby Paschalisem II., zajat svým synem Jindřichem V.

a roku 1105 donucen k odstoupení. Zemřel při pokusu o znovuzískání vlády.