zemský mír

Landfríd – zákaz rozbrojů a ochrana pořádku a právního řádu v období feudalismu, vyhlašován panovníkem nebo spolkem feudálů a měst (souhrnně též nazývaným landfríd) v dobách narušení vnitřního pořádku. Doložen od 11. století ve Francii a v Německu, od 15. století v českých zemích. Zemský mír navazoval v podmínkách slabé ústřední státní moci na boží míry (treuga Dei), pod stálou ochranou byly kostely, hřbitovy, pluhy a mlýny (nebezpečí hladomoru za častých feudálních rozbrojů), dále duchovní, ženy, kupci a sedláci. Zemský mír musel být stále obnovován. Nejstarší zemské míry byly vyhlašovány v menších regionech, roku 1103 vyhlášen císařem Jindřichem IV. poprvé pro celé Německo. Rozpad ústřední moci v římskoněmecké říši v polovině 13. století vedl ke vzniku spolků nahrazujících státní moc a chránících zemský mír. Václav IV. byl neúspěšný ve snaze o prosazení celoněmeckého landfrídu, až roku 1495 došlo k dohodě mezi císařem Maximiliánem II. a říšskými stavy o vyhlášení tzv. věčného landfrídu. V českých zemích se utvářely landfrídy jako seskupení šlechty a měst na ochranu pořádku po smrti Václava IV., byly podporovány Zikmundem Lucemburským, v čele landfrídů stál hejtman. Landfrídy se sdružovaly na úrovni krajů, staly se oporou politické moci stavů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 8. 2006
Autor: -red-