boj o investituru

Politologie / Náboženství

První mocenský konflikt mezi papeži a římsko-německými císaři v letech 1075–1122. Byl důsledkem společenských proměn na sklonku raného feudalismu, kdy došlo k vzestupu moci a autority papežů (v.t. clunyjské hnutí) a k rozvoji měst (komunální hnutí v Itálii). Císařové Jindřich IV. a Jindřich V. se snažili udržet si právo investitury a dohled nad volbou papeže. Papežové (zejména Řehoř VII. a Urban II.) odmítli další zasahování císařů, vyhlásili v roce 1075 primát papežství nad císařstvím a postavili se za nezávislou (tzv. kanonickou) volbu biskupů. Boj o investituru byl dočasně přerušen v roce 1077 smírem v Canosse. Později sice císařové vojensky ovládli Itálii a Řím (1084), ale byli nuceni s papežskou kurií, která získala podporu i u německých biskupů a knížat, uzavřít v roce 1122 kompromis. Viz také wormský konkordát.

Vytvořeno: 19. 9. 2006
Aktualizováno: 14. 11. 2023
Autor: -red-

Odkazující hesla: Manegold von Lautenbach, Vratislav II., wormský konkordát.