Štaufové

Šlechta

Hohenštaufové – římskoněmecká dynastie v letech 1138 až 1254. Původně hraběcí rod ve Švábsku, jako stoupenci sálské dynastie obdrželi roku 1079 v léno vévodství švábské. Kolonizovali ve Švábsku oblást mezi Dunajem a Kostnickým jezerem a území v Alsasku. Sňatkem dcery císaře Jindřicha IV. Agnes (†1143) s vévodou Fridrichem (†1105) získali dědictví po sálské dynastii a vystoupili s nároky na římskoněmeckou korunu a říšská panství v Itálii. V roce 1127 byl zvolen druhorozený syn vévody Fridricha Konrád III. římskoněmeckým protikrálem proti Lotharovi III., kterého však podpořila většina německých knížat a papež. Roku 1135 se Konrád vzdal vlády, ale po Lotharově smrti byl zvolen za panovníka proti Lotharovu dědici Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Rivalita s Welfy poznamenala zejména první období vlády Štaufů. Ve své říšské politice usilovali zprvu Štaufové o rozšíření říšských statků jako bezprostředních opor císařské moci (území ve Švábsku, Sasku, Francích a Chebsku, spravovaná ministeriály). Ve 2. polovině 12. století zahájili expanzívní politiku v Itálii (boj Fridricha I. Barbarossy s Lombardskou ligou a s papeži). Za Jindřicha VI. získali sicilské království, kam přenesli své hlavní sídlo. Před polovinou 13. století usilovali o nabytí dědictví po Babenbercích (Rakousko, Štýrsko). v roce 1250 ztratili faktickou vládu v Německu, po smrti Konráda VI. i na Sicílii (roku 1266 byla dobyta Karlem I. z Anjou). Pokus Konradina o obnovu rodové moci Štaufů roku 1268 skončil jeho porážkou a pogravou. V římskoněmecké říši nastalo po vymření Štaufů období interregna (bezvládí).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 2. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alfons X. Moudrý, Beatriz Isabella, Franche-Comté, Fridrich der Freidige, guelfové, Jeruzalémské království, Karel I. z Anjou, Konrád IV., Konrád Konradin, Neapolsko, Německo, Norimberk, Přemysl I. Otakar, římskoněmecká říše, sálská dynastie, Stadionové, Švábsko, Ulm, Welfové, Worms, Zähringové.