Jan Neruda

Literatura / Biografie / Poezie / Publicistika

*9.7.1834 – †22.8.1891, český básník, novinář a prozaik, divadelní, literární a výtvarný kritik, fejetonista. Redaktor deníků Čas, Hlas, Národní listy a beletristických časopisů Obrazy života, Rodinná kronika, Květy, Lumír. Představitel májovců, jejichž programem bylo vyrovnání časké tvorby s pokrokovými myšlenkovými proudy světových literatur. V umění i novinářské práci chtěl ukázat jasnou a přístupnou formou skutečný sociální stav české společnosti. V široké veřejnosti působila tímto směrem zvláště Nerudova publicistika, fejetony (1. máj 1890), cestopisné črty a lokální, politické i literární causerie, shrnuté později do knížek Pařížské obrázky, Obrazy z ciziny, Studie krátké a kratší, Žerty hravé i dravé, Menší cesty, Báby i baby. Významná byla i jeho kritická činnost, zvláště divadelní, jíž vybudoval předpoklady pro činnost Národního divadla. V prózách, k nimž je nutno přiřadit i jeho sociální studie ze života chudiny (Trhani), si všímá zvláště lidových typů, hlavně pražských, v jejich jednání zachycuje i neutěšené společenské poměry (Arabesky, Povídky malostranské). Nejvýrazněji se však Nerudův umělecký program realizoval v poezii, v níž v subjektivních prožitcích zobrazil krizi porevolučního období 50. let (Hřbitovní kvítí) i spojení existence jednotlivce s osudem národa (Knihy veršů), jehož optimistickou budoucnost viděl jako součást pokroku lidstva (Kosmické písně). Demokratický rys Nerudovy tvorby se projevil zvláště v básních jeho posledních sbírek (Balady a romance) a v posmrtně vydaných Zpěvech pátečních (1892). Nejsubjektivnější výraz mají verše lyrické sbírky Prosté motivy. Stranou a téměř zapomenuty zůstaly práce dramatické (Ženich z hladu, Prodaná láska, Francesca di Rimini).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: aforismus, Alexandr Sergejevič Puškin, Antonín Grund, arabeska, balada, beseda, Bronisław Grabowski, causerie, česká literatura, cestopis, daktylotrochej, Dana Medřická, David Prachař, fejeton, František Topič, Fritz Walter Nielsen, Heinrich Heine, Hlas, hrdobce, humoreska, humoristická literatura, Ivan Jakovyč Franko, Ivan Trojan, Jakub Malý, Jana Dudková, Jana Preissová, Jaroslav Šváb, Jindřich Plachta, Jiří Adamíra, Jiří Krejčík, Josef Somr, Karel Höger, Karel Hruška, Karel Jaromír Erben, Karel Polák, Kvasnička a Hampl, Květy, Květy, legenda, Leonid Solomonyč Pervomajskyj, Louis Léger, Lumírovci, májovci, Martin Růžek, Mikławš Andricki, Miloslav Novotný, Miroslav Ondříček, Národní listy, Ondřej Vetchý, Otakar Vávra, Pablo Neruda, Pavel Háša, Petr Kostka, Petr Nárožný, Pierre-Jean de Béranger, Praha, Radovan Lukavský, realismus, Umělecká beseda, Václav Babka, Václav Fiala, Václav Postránecký, Vojtěch Jirát.