legenda

Literatura

Druh středověké literatury; životopis světce, opírající se částečně o zachované údaje z jeho života, většinou však o ústní tradici, zveličující události jeho života a spojenou s vírou v zázraky. Nejrozšířenější ve středověku byl latinský soubor Legenda aurea (Zlatá legenda) Jacoba de Voragine; v českém národním prostředí Legendy staroslověnské, latinsky i staročesky. Ve folklóru ústní lidová povídka chápaná vypravěčem i posluchačem jako věrohodná; na rozdíl od pověsti se v legendě vždy vyskytuje zázrak. Jako žánr byla legenda příznačná pro období velkého vlivu katolické církve; za reformace a renesance byla na ústupu, vrátila se do českého písemnictví v době pobělohorské v podobě dramatické (jezuitské školské drama, lidové hryHra o svaté Dorotě. Jako literární žánr, překračující rámec literatury náboženské, se legenda rozvíjela od romantismu prakticky do současnosti jako spojení legendy duchovní a lidové. V české literatuře moderní legendu psali zejména J. Neruda, J. Vrchlický, J. Zeyer, J. Durych.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 1. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: christologický cyklus.